Začátkem roku jsem kamarádovi natočil videoklip. Dávalo mi to totiž dost smysl. Je skutečně frustrující zjistit, s jakými lidmi sdílíme svůj životní prostor a jak tenká je hranice mezi racionálním uvažováním a iracionálním strachem, který vyvolává nesmyslnou agresi. Jsem rád, že jsem mohl být tohoto projektu součástí - zde slova autora:
"Napsal jsem písničku o tom, že zažívám největší frustraci ze své rodné vlasti za celý svůj život. Z našeho národa. Ze svých spoluobčanů. Z našich představitelů. O tom, že nastává doba, kdy přemýšlím, jestli se mi tu žije dobře. Jestli ještě můžu sdílet svůj životní prostor s tolika lidmi, kteří ve mě vyvolávají odpor a strach. Jestli tu chci žít. Jestli se dá ještě něco dělat." (Lukáš Burian, 24. února, 2016)
Jo a tady když tak to "nejlepší" z internetových diskuzí, co jsme poskládali do takové nepřehledné mind mapy.
"Napsal jsem písničku o tom, že zažívám největší frustraci ze své rodné vlasti za celý svůj život. Z našeho národa. Ze svých spoluobčanů. Z našich představitelů. O tom, že nastává doba, kdy přemýšlím, jestli se mi tu žije dobře. Jestli ještě můžu sdílet svůj životní prostor s tolika lidmi, kteří ve mě vyvolávají odpor a strach. Jestli tu chci žít. Jestli se dá ještě něco dělat." (Lukáš Burian, 24. února, 2016)
Jo a tady když tak to "nejlepší" z internetových diskuzí, co jsme poskládali do takové nepřehledné mind mapy.
