Nové nákupní centrum v centru Prahy 2

Chtěl jsem minule napsat o novém nákupním centru v centru Prahy (NNCvCP), ale psí žrádlo, který mě provází na každym kroku mělo přednost. Je to až neuvěřitelný - cestou do práce procházím kolem tří prodejen psího žrádla. No a tudle jsem se šel podívat do nového nákupního centra v centru Prahy (Palladium) a první obchod, kterej člověk potká, když se vydá chodbou z metra Nám. Republiky je obchod..., ...s psím žrádlem. Psycho.


No, zpátky k Palladiu (NNCvCP) je to tam celkem velký. Když jsem Verunce slíbil, že se tam spolu půjdem podívat, protože jsem měl v sobotu odpoledne 3 hodiny čas, nakonec z toho sešlo, protože Verunka prohlásila, že na tři hodiny to ani nemá cenu. Masakr. Prej tam byla hodinu a půl a vůbec nic nestihla... Aby si na to člověk vzal den volna (minimálně). Asi. Já tam byl 20 minut a udělalo se mi zle z toho vedra (I když uznávám, že jsem byl línej si sundat bundu). Tak vám nevim. Asi nemám rád velký nákupní centra... Přidávám ještě jeden ilustrační obrázek interiéru. Prozatím konec, začínám sbírat síly na nekonečně dlouhej post o Vánocích... ("X-mas is all around me and so the feeling grows..." - ale není ještě kurva trochu brzo??!)

Nové nákupní centrum v centru Prahy

Všude mě pronásleduje psí žrádlo!

Blogy mají nepravidelný vývoj

Málokdo se blogu věnuje častěji, než jednou za měsíc. Většina lidí ještě méně, zjistil jsem. Že by jejich majitelé neměli čas? Nebo nemají co říct? Blogování je móda stejně jako cokoli jiného. S BOOMem blogů, který tu nastal asi před dvěma třemi lety zaplavily internet tisíce stránek s jediným postem typu: "Dlouho jsem o tom přemýšlel/a a nakonec už mám taky blog". Hmmm... Proč ne? Serverů přibývá, tak proč by si každý nemohl vytvořit vlastní virtuální odpadkový koš a přisypat svou trochu smetí na internetovou skládku. Já sám nejsem zrovna denním "deníčkářem", ale bývala mi omluvou absence domácího internetu. Teď už ho mám, tak nemám výmluvu. Ale snažím se.
Nerad bych křivdil další, snad ještě početnější skupině. To jsou "Start fanatics" - počáteční nadšenci. Během prvních dvou měsíců hodí na blog deset postů a pak jako když utne. Amatérismus nejvyššího kalibru. Člověk, který se pro něco nadchne a stejně rychle ho to otráví... Jo jo, klasika.


Asi jediná skupina blogerů (dal bych tam dvě "G", ale to bych asi některému provozovateli stranil...), která své stránky aktualizuje alespoň jednou týdně, ba i častěji, jsou "mimozemšťani". Tito (nikoliv malí šedivý mužíčci s velkou hlavou, nýbrž lidé žijící dlouhodobě mimo svoji zemi (nikoliv tedy Zemi :-D) ) svůj vztah k blogu vypěstovali ze samoty, jež je obklopovala. To, co by šlo nazvat jako "férové" vedení deníčku, má jednu velikou výhodu. Každý, kdo se odzemí, má často potřebu vosírat celý svůj e-mailový adresář nesmyslnými a nudnými kydy (nebo kidy?!?) na které nemá nikdo doma čas ani náladu. Blog je v tomto případě geniální alternativou spamových novinek ze zahraničí. Mám-li čas a náladu, jejich blog si přečtu. Ne-li, nasrat.
Hmm... Verunka do mě hučí, že takhle dlouhý posty nikdo nečte, tak už končim (..a post jsem rozdělil obrázkem, aby vypadal opticky kratší :-). Konec.

Nahovnysmus

Jako svědomitému studentovi umění mi pochopitelně není cizí žádný umělecký směr. S jedním poměrně novým jsem se setkal asi před rokem a musím přiznat, že jsem se jím poměrně nechal ovlivnit. Vše o nahovnysmu naleznete na:

http://nahovnysmus.googlepages.com

Přidávám k článku jedno video, které sice není typicky nahovnystickým dílem, ale máte možnost v něm vidět V7M - předsedu Československého svazu nahovnystů a také jednoho z aktivních autorů WILIEMESEho. Nechť sa páčí...