Zavítal jsem na dudkův blog a dozvěděl se něco málo o jeho životních cílech... Nechal jsem se inspirovat a když jsem v Písku neměl co dělat, vytvořil jsem krátkou aliterární porno povídku. Hodně jsem váhal, zda ji uveřejnit - přeci jen bych byl nerad, kdybyste si o mně mysleli ještě něco horšího, než teď, ale nakonec..., ..proč ne? Nikoho to číst nenutím a předem upozorňuji:
Tato povídka obsahuje snad všechna sprostá slova od "P", takže jste-li mladší 18 let, okamžitě opusťte tyto stránky, smažte historii prohlížeče a pro jistotu naformátujte disk...
Porno povídka
Parádní panna procházela parkem. Postarší pán pohlédne, potutelně praví: „Pěkná prdelka!“
- „Prasáku!“
- „Panáka, princezno?“
- „Pomalu, pane…“ praví panna plaše.
- „Petr Pařez.“
- „Pěkné příjmení,“ posmívajíce, praví panna. „Pavla Ptáčková.“
- „Pěkně prosím, překrásná paní, poctíte Petra přítomností? Půjdete?“
Pár prochází parkem, přišli před pěkný podnik.
- „Petře?“
- „Pardon, počítám peníze,“ povídá pán, prohlížeje peněženku.
Původnímu plánu – perfektní prcanici, přece pár panáků pomůže. Peněženka prázdná…
- „Proklatě! Prostě Pavlu přefiknu!“ paličatě pošeptává.
- „Pojď!“
- „Počkej!“
Popadne pannu pod paží, pospíchá parkem. Praští pannou pod palmy…
- „Pomóc!“ panna potichu pláče. „Přestaň!“
Přetrhne poutko podprsenky, pohladí prsa.
- „Pomóc! Prosím!!! Plíchníku!!!“ (překlep)
Penis pomalu projíždí panenskou pochvu. Pán přiráží.
- „Petře přestaň…!“
Pozdě…
Postarší prašivá paní postává před porodnicí…
10. února 2007
12. ledna 2007
Happy New Year 2007 !!!
Přeji všem sťastný nový rok a dávám si předsevzetí, že sem letos něco přidám
(...a je to :-)
(...a je to :-)
Domácí úkol
Nějak jsem neměl čas sem přidávat posty, ale nyní, když trochu času mám, jsem se rozhodl to změnit!
Protože psaní je sice pěkná věc, ale já bohužel neumím psát tak, aby to někdo vydržel číst, učinil jsem zásadní změnu v pojetí svého blogu. Pod vlivem deviantart.com, blog změním spíče na galerii a budu jen sem tam dodávat komentáře. Dost tedy keců...
Začneme tím, že vám sem frknu svůj domácí úkol, neboli DÚ.
V dnešní době zkouškového období, vás snad potěší, že jsou lidé, kteří se nemusí učit hodiny a hodiny a ke splnění zkoušky jim stačí "Jeden den na cestě" s foťákem. Toto bylo zadání našeho fotoreportu, který jsme měli vypracovat. Doufám, že se vám obrázky budou líbit - těším se na vaše komenty.
Takže tak...
Protože psaní je sice pěkná věc, ale já bohužel neumím psát tak, aby to někdo vydržel číst, učinil jsem zásadní změnu v pojetí svého blogu. Pod vlivem deviantart.com, blog změním spíče na galerii a budu jen sem tam dodávat komentáře. Dost tedy keců...
Začneme tím, že vám sem frknu svůj domácí úkol, neboli DÚ.
V dnešní době zkouškového období, vás snad potěší, že jsou lidé, kteří se nemusí učit hodiny a hodiny a ke splnění zkoušky jim stačí "Jeden den na cestě" s foťákem. Toto bylo zadání našeho fotoreportu, který jsme měli vypracovat. Doufám, že se vám obrázky budou líbit - těším se na vaše komenty.
Takže tak...
30. září 2006
4. července 2006
Paris (28.6. - 6.7. 2006)
V Parisu jsem byl už dávno a doteď jsem se nevzmohl (..a asi se už nevzmůžu) na žádnej smysluplnej report, tak sem alespoň hodím pár fotek a několik málo komentářů…
No.., komentářů. Obávám se, že většina fotek ani žádnej komentář nepotřebuje. Tak tady máme Notre Dame… (kdybyste to nepoznali). Připouštím, že tahle fotka prošla Phoshopem, ale POZOR!: žádné další nikoliv…
Takže po dramatickém obrázku Notre Dame tu máme další umělecké foto – tentokrát Eiffelku.
Ačkoli jsme neměli v úmyslu jít nahoru, protože se na věž stojí až dvouhodinový fronty, nakonec jsme tam šli, protože když jsme k ní přišli, žádná fronta tam nebyla. Sice nás v jedenáct večer pustili už jen do druhého patra (cca 120m), ale i tak to stálo za to.
A k této fotce konečně smysluplnej komentář:
Pohledu z věže směrem na západ dominuje Invalidovna. Hned za ní (částečně zakrytý právě Invalidovnou) je vidět kostel Saint-Suplice (viz. dále) a vpravo od něj, ještě dál, pak Pantheon. V levé části fotky je celkem zřetelně vidět (opět) Notre Dame a před ní malá věžička – kostel St. Germain (čti: San Žermen), nejstarší kostel v Paříži (teda jeho gotické základy). Ostatní památky jsou už asi moc malé a nerozeznatelné, ale kdo najde Musée d’Orsai, nebo Gare d’Lyon, má bod…
Tady již zmiňovaný kostelík Saint Sulpice. Vlastně na něm není nic zajímavého, ale jako správný „DaVinci Code Tourist“ jsem ho musel nejen vyhledat a vyfotit, ale dokonce jsem i vešel a poohlížel se po inkriminovaném poledníku…
A mé oblíbené místo – Lucemburské zahrady. Sem se chodí svačit, hrát šachy a pétanque a vůbec všelijak relaxovat. Na snímku právě zmínění šachisté, kteří jsou však již modernizovaní a všichni mají výhradně digitální šachové hodiny. Hitem letošního roku byla hra 2 x 5 minut…
Ačkoli fotbalu pramálo rozumím a vlastně mě ani moc nezajímá (ale pracuju na tom a mám výsledky!), troufám si říct, že letošní MS znamenalo pro Francouze mnohem víc, než pro jakýkoli národ. Zidane před MS prohlásil, že pokud Francie postoupí ze skupiny, končí s fotbalem. Pro mě tento výrok značí jedině to, že pro Francii bylo největším cílem „alespoň“ postoupit. A jakpak to dopadlo… Tato fotka dokumentuje utkání Franci – Brazílie (vlastně nedokumentuje to utkání, ale jen byla jako vyfocena během něj…). Nadšení Francouzi stojí zástupy před hospodami, aby viděli alespoň kousek velké plazmové obrazovky a zahlédli kus zeleně. (Můžu potvrdit, že polovina z nich nemohla vidět vůbec nic, ale jde přece o účast a nadšení...)
Celodenní výlet do Versaille byl nádherný, ale úmorný. Bylo strašný vedro a všechny zkurvený kytky a keře jsou přesně tak velký, aby nemohly poskytnout ani metrový souvislý pás stínu (když pominu pochopitelně rozmezí od 5AM - 6AM a 9PM - 10PM – tj východ a západ slunce (pro pomalejší) ). Ale stálo to za to. Člověk si tam může (pravda, za nemalý peníz) půjčit takový to golfový elektrický vozítko a může drandit po cestičkách parku. Žůžo! :-)
A konečně Louvre. Je to velký a je tam strašně moc věcí. Nikdy předtím jsem o cca 99.99% uměleckých děl neslyšel. Nu což, alespoň se to po celodenní návštěvě snížilo na 99.98%. Tohohle blbce jsem musel vyfotit, protože si ho pamatuju z obálky učebnice historie pro 5.ročník (z čehož usuzuji, že jsme se o něm učili již v 5. třídě, takže je asi důležitej...)
No a tady ještě nějakej Sarkofág. Sarkofágy se mi líbili, protože je znám z filmů a jsou hezky barevný. (teď jsem zvolil poněkud „hrdobudžesovský styl“ *INTERNAL*, ale co.)
Tak to je asi všechno. Bylo to fajn, jen jsme na zpáteční cestě málem prošvihli letadlo, protože jsme na metro čekali asi hodinu. Naštěstí jsme dorazili na letiště a zjistili, že náš spoj má tři hodiny zpoždění. Štígro….
C’est tout!
No.., komentářů. Obávám se, že většina fotek ani žádnej komentář nepotřebuje. Tak tady máme Notre Dame… (kdybyste to nepoznali). Připouštím, že tahle fotka prošla Phoshopem, ale POZOR!: žádné další nikoliv…
Takže po dramatickém obrázku Notre Dame tu máme další umělecké foto – tentokrát Eiffelku.
Ačkoli jsme neměli v úmyslu jít nahoru, protože se na věž stojí až dvouhodinový fronty, nakonec jsme tam šli, protože když jsme k ní přišli, žádná fronta tam nebyla. Sice nás v jedenáct večer pustili už jen do druhého patra (cca 120m), ale i tak to stálo za to.
A k této fotce konečně smysluplnej komentář:
Pohledu z věže směrem na západ dominuje Invalidovna. Hned za ní (částečně zakrytý právě Invalidovnou) je vidět kostel Saint-Suplice (viz. dále) a vpravo od něj, ještě dál, pak Pantheon. V levé části fotky je celkem zřetelně vidět (opět) Notre Dame a před ní malá věžička – kostel St. Germain (čti: San Žermen), nejstarší kostel v Paříži (teda jeho gotické základy). Ostatní památky jsou už asi moc malé a nerozeznatelné, ale kdo najde Musée d’Orsai, nebo Gare d’Lyon, má bod…
Tady již zmiňovaný kostelík Saint Sulpice. Vlastně na něm není nic zajímavého, ale jako správný „DaVinci Code Tourist“ jsem ho musel nejen vyhledat a vyfotit, ale dokonce jsem i vešel a poohlížel se po inkriminovaném poledníku…
A mé oblíbené místo – Lucemburské zahrady. Sem se chodí svačit, hrát šachy a pétanque a vůbec všelijak relaxovat. Na snímku právě zmínění šachisté, kteří jsou však již modernizovaní a všichni mají výhradně digitální šachové hodiny. Hitem letošního roku byla hra 2 x 5 minut…
Ačkoli fotbalu pramálo rozumím a vlastně mě ani moc nezajímá (ale pracuju na tom a mám výsledky!), troufám si říct, že letošní MS znamenalo pro Francouze mnohem víc, než pro jakýkoli národ. Zidane před MS prohlásil, že pokud Francie postoupí ze skupiny, končí s fotbalem. Pro mě tento výrok značí jedině to, že pro Francii bylo největším cílem „alespoň“ postoupit. A jakpak to dopadlo… Tato fotka dokumentuje utkání Franci – Brazílie (vlastně nedokumentuje to utkání, ale jen byla jako vyfocena během něj…). Nadšení Francouzi stojí zástupy před hospodami, aby viděli alespoň kousek velké plazmové obrazovky a zahlédli kus zeleně. (Můžu potvrdit, že polovina z nich nemohla vidět vůbec nic, ale jde přece o účast a nadšení...)
Celodenní výlet do Versaille byl nádherný, ale úmorný. Bylo strašný vedro a všechny zkurvený kytky a keře jsou přesně tak velký, aby nemohly poskytnout ani metrový souvislý pás stínu (když pominu pochopitelně rozmezí od 5AM - 6AM a 9PM - 10PM – tj východ a západ slunce (pro pomalejší) ). Ale stálo to za to. Člověk si tam může (pravda, za nemalý peníz) půjčit takový to golfový elektrický vozítko a může drandit po cestičkách parku. Žůžo! :-)
A konečně Louvre. Je to velký a je tam strašně moc věcí. Nikdy předtím jsem o cca 99.99% uměleckých děl neslyšel. Nu což, alespoň se to po celodenní návštěvě snížilo na 99.98%. Tohohle blbce jsem musel vyfotit, protože si ho pamatuju z obálky učebnice historie pro 5.ročník (z čehož usuzuji, že jsme se o něm učili již v 5. třídě, takže je asi důležitej...)
No a tady ještě nějakej Sarkofág. Sarkofágy se mi líbili, protože je znám z filmů a jsou hezky barevný. (teď jsem zvolil poněkud „hrdobudžesovský styl“ *INTERNAL*, ale co.)
Tak to je asi všechno. Bylo to fajn, jen jsme na zpáteční cestě málem prošvihli letadlo, protože jsme na metro čekali asi hodinu. Naštěstí jsme dorazili na letiště a zjistili, že náš spoj má tři hodiny zpoždění. Štígro….
C’est tout!
26. června 2006
2. Návštěva Adamovo - Svekova bytu
Tak jsem dnes prožil brutální den. Vstávání ve 4:30 psycho. 3 představení s divadlem - psycho. Strašný vedro - celkem dobrý. Zato teplota v autě - strašný PSYCHO!
Když už jsem si na divadlo musel půjčit přívěs za auto, tak jsem nabídl Svekovi, že mu pomůžu zbavit se desítek zbytečností z jeho budoucího bytu. První zaparkování celkem vyšlo (rozuměj: zaparkovat auto v centru - psycho; zaparkovat auto s přívěsem v centru - totální sci-fi), protože jsem si včera večer postavil na ulici stolek s cedulí "NEPARKOVAT - STĚHOVÁNÍ". Když jsme naložili první vozejk a odjeli "věci" někam "odložit". Nastal drobný problém, protože jsme se báli, že by si někdo mohl všimnout, jak po okolí pohazujem kusy postele a desítky pytlíčků s oblečením po A.K.H. zesnulé babičce. Tak jsme zajeli na nějaké staveniště, kde jsme všechno rozházeli a Svek málem dostal mozkoinfarkt (1:1). Když jsme dorazili zpátky před A.K.H.-Svekův byt, naše "místečko" už bylo pochopitelně obsazeno, takže nezbývalo, než zacouvat z ulice i s vozíkem na chodník (2. Svekův málemmozkoinfarkt). Ještě jsme pak "udělali" dva další vozejky a tím post končí.
Já vím, nemá to pointu, ale až to budem vyprávět někde v hospodě (teda spíš Kuba - protože ten to prožíval o něco víc), myslím, že to bude luxusní storka.
Když už jsem si na divadlo musel půjčit přívěs za auto, tak jsem nabídl Svekovi, že mu pomůžu zbavit se desítek zbytečností z jeho budoucího bytu. První zaparkování celkem vyšlo (rozuměj: zaparkovat auto v centru - psycho; zaparkovat auto s přívěsem v centru - totální sci-fi), protože jsem si včera večer postavil na ulici stolek s cedulí "NEPARKOVAT - STĚHOVÁNÍ". Když jsme naložili první vozejk a odjeli "věci" někam "odložit". Nastal drobný problém, protože jsme se báli, že by si někdo mohl všimnout, jak po okolí pohazujem kusy postele a desítky pytlíčků s oblečením po A.K.H. zesnulé babičce. Tak jsme zajeli na nějaké staveniště, kde jsme všechno rozházeli a Svek málem dostal mozkoinfarkt (1:1). Když jsme dorazili zpátky před A.K.H.-Svekův byt, naše "místečko" už bylo pochopitelně obsazeno, takže nezbývalo, než zacouvat z ulice i s vozíkem na chodník (2. Svekův málemmozkoinfarkt). Ještě jsme pak "udělali" dva další vozejky a tím post končí.
Já vím, nemá to pointu, ale až to budem vyprávět někde v hospodě (teda spíš Kuba - protože ten to prožíval o něco víc), myslím, že to bude luxusní storka.
25. června 2006
Byt po Adamově babičce...
Tak jsem dnes konečně navštívil byt po Adamově babičce, do kterého se Svek hodlá nastěhovat a povím Vám..., ...je to síla.
Tak to je jeden z nedostatků bytu - to hnědé nejsou hovna, nýbrž plíseň...
A ještě jedna fotečka Adama - tentokrát bez dekadentního prstenu, zato s luxusním kožíchem po babičce....
A málem bych zapoměl... V babiččině ložnici dosud stojí její houpací křeslo, na němž je deka, již se babička přikrývala a o něj jsou opřené její berle. Dost morbidní...
Skoro to vypadá, že se babičce náhle udělalo lépe a ona odhodila deku i berle a šla se projít...
Tak to je jeden z nedostatků bytu - to hnědé nejsou hovna, nýbrž plíseň...
A ještě jedna fotečka Adama - tentokrát bez dekadentního prstenu, zato s luxusním kožíchem po babičce....
A málem bych zapoměl... V babiččině ložnici dosud stojí její houpací křeslo, na němž je deka, již se babička přikrývala a o něj jsou opřené její berle. Dost morbidní...
Skoro to vypadá, že se babičce náhle udělalo lépe a ona odhodila deku i berle a šla se projít...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)