Co je teda BLOG?

Tak trochu jsem si, zavalen prací, nenašel čas Vás informovat o svých skvělých úspěších a o svém geniálním životě. Jeden článek mě teď inspiroval, ale k tomu za chvilku.
Aktuálně se snažím uzavřít zimní semestr ve škole a už mám trochu namále, do toho mi přeložili šéfovou na jinej projekt, takže budeme na natáčení Pojišťovny štěstí jen tři produkční a zároveň se připravuji na natáčení DVD k 10. výročí skupiny Tam-Tam orchestra a krom toho budeme asi točit nějaký videoklipy pro Warner Music a tak. Uf... Dlouhá věta,já vim :-D. V pátek Noc filmových nadějí, prima akce a v sobotu narozky ségry. Taky fajn.
Teď se ale válím v Písku a pro dnešek odpoledne si beru volno, abych se z toho nezcvoknul. Vypadá to na odpolední bowling a po tom nějakej ten beat-box v Píčku a možná si i zajamuju na kytarku,nebo basu. Nechme tomu volný průběh...
O tom jsem ale nechtěl tak úplně psát.
K tomuhle článku mě inspirovalÿ dva články. Jedním je nějaký starý článek Patrika Vogla o tom, že jeho blog je skvělý a ostatní jsou k ničemu a následně článek Pavla Králíčka o tom, jak rozjet blog. Co si myslím o nějakém ptáčkovi a králíčkovi je irelevatní, ale tak trochu nechápu, proč by nemohl mít každý svůj blogísek. To je snad dobře ne? Když sleduju, jak lidé zapomínají mluvit, dělá mi radost, když alespoň píšou (...nebo se o to snaží...).
Tento článek je především přímou reakcí na již zmíněný článek Pavla Králíčka. Neubránil jsem se, a do komentů reagoval.
Víceméně s jeho článkem souhlasím, musím se ale pozastavit nad bodem 1). "O čem" je bezpochyby velice důležitý aspekt blogu, který se snaží profilovat jako seriózní portfolio, fundovaný glosátor, popř. technologický "rádce" a pod. Na druhou stranu se však domnívám, že blog může být soukromý zápisník (...a ono to tak snad i vzniklo,nebo ne?!?), kteří čtou přátelé a nemusí se nutně snažit zaujmout širší, ať už blogerskou, nebo běžnou internetovou veřejnost. Proto bych tyhle blogy od sebe odlišoval a v žádném případě je nespojoval, i když třeba běží na stejné platformě... Některé články malého blogýsku si prostě přečtou známí, jiné si přečte víc lidí a některé pak přes vyhledavače navštíví tísíce až desetitisíce čtenářů. To, jak blog vypadá a jak "kvalitní" je obsah určují jeho čtenáři, nikoliv autor. Já píšu o blbostech a lidi to čtou... Nesnažím se hledat styl, žánr ani téma, píšu každý měsíc o něčem jiném - o tom, co mi zrovna přijde zajímavé. No a tak trochu mě uráží, když pak někdo pomlouvá ty "PěkŇoučKý BloGýskY", protože ten můj, se od nich obsahem moc neliší a vzhledem taky ne. Je mi fuk, jestli mám bannery v side panelu stejně velký, nebo ne. Nepřikládám tomu váhu. Píšu, protože mě to baví a ne proto, aby to cizí lidi četli. Jde spíš o moje přátele, kteří se dozvědí co dělám, protože na ně bohužel nemám moc času... Když si to přečtou a něco komentujou, tak mám asi radost, ale nepotřebuju si blogem vydělávat a Voglova věta: "mají kvůli špičkovému SEO ve vyhledávačích přední místa a na průměrné weby se tak nedostane" mě doslova rozesmála. Buď se nauč optimalizovat a nebo takový blbosti nepiš. Krom toho, pokud někdo hledá seriózní informaci a umí používat Google, dost pochybuju, že by se na ty blogýsky dostal a pokud už se to náhodou stane, asi zas rychle odejde, ne...? Pac a pusu všem, Janek se loučí.
Ha! Teď tady sem do cukrárny v který sedím přišel Ladislav Smoljak a objednal si kafe. No páááni... Jdu na ten bowling... :-D:-D :-D.

Jak alkohol stmeluje...

Jste taky ve facebook skupině "Kolik je čechů na facebooku"? Já ano. Byla to jedna z prvních skupin, do kterých jsem se někdy před rokem a půl, co mám facebook (jako by to bylo deset let...) přihlásil. V době, kdy se tak stalo tam bylo něco kolem 5 tisíc lidí a já si říkal, že jsem asi dost pozadu. Netajím se tím, že jsem FB trochu propadl, ba co víc, stal jsem se úspěšným evangelistou. O tom už jsem ale psal. Zmíněná skupina se již mnoho měsíců rozrůstá a dnes dosahuje téměř 40.000 členů. To už je co říct... Teda vlastně není...
Před měsícem se na FB objevila skupina nová, skupina, která potvrdila, že češi umí při sobě držet. A to hlavně když jde o chlastání...
Skupina "Když se do týhle skupiny narve 50 tisíc lidí, tak doma uspořádám mega kalbu" vznikla 1. února 2009 a během dvou dnů, tedy 3.2. čítala přes 17.000 členů. Pravda, ne všichni jsou češi, ale většina ano. Dnes, 18.2. 2009 v půl šesté večer chybí jen 446 lidí do toho krásného kulatého čísla 50.000. jsem zvědav, co bude následovat.
Sociální sítě a především Facebook mají na lidi velice zvláštní vliv. Když přijdu někam na party a kamarád mi představí své známé, obvykle jsem rád, že si zapamatuji polovinu jmen. Ale dnes? Druhý den sednu k počítači, zjistím, kdo ze včerejška "je na facebooku" a "requestnu"... Od té doby znám jeho jméno, příjmení, vím co dělá, kam chodí, jak se tam měl a s posilujícím významem mobilního internetu i jak se tam má.
Co tedy znamená tato skupina? Má nějaký význam? Pro mě rozhodně. Jsem neuvěřitelně zvědavý, co se bude dít. Možná nic. Ale i to nic může mít dost nedozírné následky. Pakliže se objeví na FB event, že se teda dělá ta kalba tam a tam, tak tam pojedu. A bezpochyby nejen já. A kdyby se nic nekonalo, rozhodně to nebude bezcílné bloumání po poli á la "Český sen". Vznikne totiž spontánní akce, kdy stovky a pravděpodobně i tisíce lidí, budou slavit. Slavit svůj smysl pro integraci a trochu toho smyslu pro recesi a hlavně chuť chlastat. A já se na to těším. Vezmu si ten svůj oblíbený litránek Morgana, vyrazím do Květnice a možná tam budu ze všech nejstarší, ale možná taky nejspokojenější. Facebook mám rád a všechny ty hovada, co v tý skupině jsou, stejně jako já, tak ty asi taky... ;-).

81st Academy Awards Janek´s Tips

Hej jou! Tak je to tady! Už příští neděli / pondělí se rozhodne, kdo ve filmovém světě postoupí do kategorie "má ho" (Oskara). Obvykle si Janek tipuje jen pro sebe, ale letos se nechal inspirovat Kristýnou Lexovou (www.moviescreen.cz) a své tipy zde juchů zveřejní a doufá, že se k tomu mí milovaní čtenáři vyjádříte... Jen na okraj předesílám, že Milionář se nesmazatelně zařadil do mého Top 10, takže mu trochu fandím :-D. Takže tedy takhle já:

Filmové triky - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Mladej Pitt je trochu moc hustej, takže jeho omlazovači si určitě zaslouží zlatou figurku)

Zvuk - Temný rytíř (V kině je to prostě největší bassovej nářez v dějinách 5.1 mixu!)

Hudba - Milionář z chatrče (Masakr - kdo viděl, souhlasí, doufám :-D )

Make-up - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Něco dostat musí, protože je trapně americkej, ale režie ani film to snad nebude...)

Střih - Milionář z chatrče (Opět bez komentáře, simply pleasure)

Kamera - Milionář z chatrče (Ta honička ve slumu?!? wtf?!?!?)

Animovaný film - Bolt, pes pro všechny případy (Wall-E je podle všech předpokladů úspěšnější, ale moc to přeju Boltovi za jeho "SuperBark"!!!

Cizojazyčný film - Valčík s Bašírem (Ty ostatní moc neznám, ale nedávám jim naději :-D )

Herečka ve vedlejší roli - Taraji P. Henson (...a nebo Freida Pinto protože je fakt kus :-D, ale Taraji to odehrála líp než Pitt)

Herec ve vedlejší roli - Heath Ledger (Nějaké připomínky? :-D )

Herečka v hlavní roli - Angelina Jolie (Konečně dostala vážnou roli a zvládla to na jedničku!)

Herec v hlavní roli - Brad Pitt (Postava je to sice trochu nudná, ale nikdo jinej loni nevynikl, nebo jo?)

Režie - Danny Boyle (Juchů!!! Doufám! Chci! Přeju!)

Film - Milionář z chatrče (Protože mu to přeju, ale Button je, vzhledem k tomu, jak se chová Americká Akademie, sakra konkurence...)

No a to je vše! Nestyďte se vyjádřit svůj názor a neptejte se jak je možné, že hodnotím filmy, které u nás ještě neměli premiéru :-D. Může za to pochopitelně Akademie, protože na většině těch filmů bylo vodotiskem v obraze napsáno "For Academy evaluation only" :-D :-D :-D. Janek se loučí a čeká na Vaše názory a připomínky...

Asi jsem bohatej... :-)

Nechal jsem se v jednom ze starších článku Prisonera zlákat odkazem na http://www.globalrichlist.com/ a změřil jsem si, jak jsem na tom. Stejně jako asi všichni češi, kdo si test dělali, jsem byl mile překvapen...
Global rich list je skvělá nadační reklama, která je založená na faktu, že 4 miliardy lidí tohoto světa žijí v absolutní bídě. Dostat se mezi "nejbohatší" tedy není zdaleka tak těžké, jak by si člověk myslel. V testu tedy každému průměrnému čechovi vyjde, že je mezi 15% nejbohatších lidí světa a web ho nenásilně vybízí, že je jestli je bohatší, než si myslel, měl by přispět mizivou částkou nadaci.
Fikané. Tvůrcům stránek se Janek klaní a přeje hodně úspěchů a vybraných doláčů...

Přepadení

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda tento článek uveřejnit, či nikoliv. Nakonec jsem se však rozhodl, že pravděpodobnost, že by mě mohl někdo vypátrat pouze podle pseudonymu je dost mizivá... Krom toho - tyto fotografie a s ním související triumf si přece nemůžu nechat jen pro sebe.
Je to už pár let, co jsem se rozhodl, že jsem dost inteligentní na to, abych si zvládnul přivydělat a nenechal se přitom chytit. Návod na to je v každém americkém filmu, ale hrdinové často udělají nesmyslnou chybu, která je usvědčí, nebo je jich na akci moc a napráskají se navzájem. Došel jsem tedy k závěru, že pokud to má vyjít, musím se o sebe postarat sám. V té době byla má přítelkyně na půl roku v Německu a já měl tedy dost času i soukromí a začal jsem spřádat plán.
Sledoval jsem nedalekou poštu a vypátral, že každé úterý v jedenáct dopoledne převážejí dva muži v obyčejném osobním autě kufřík s penězi z pošty do banky. Netušil jsem tehdy, zda je to sto tisíc nebo deset milionů, ale to mi bylo fuk. Šlo spíše o princip, než o touhu zbohatnout. Řidič vždy zůstával v nastartovaném vozidle a spolujezdec vystoupil, zašel do pošty a za necelých 5 minut se vrátil s kufříkem, který ani neměl přidělaný k ruce oním obligátním řetízkem. Tento muž měřil asi 160 a vážil dobrých sto kilo. Rozhodně to však nebyl žádný svalovec, ba naopak.
Plán byl tedy jednoduchý - kufřík mu jednoduše vytrhnu a uteču - nemá nejmenší šanci mě chytit, pokud rychle zmizím a nebude možné mě sledovat autem. Jak ale rychle zmizet? Ideální by bylo zaběhnout do nějakého domu...
Kousek od oné pošty byla škola, která byla dopoledne pochopitelně vždy otevřená. Tato škola měla hned za hlavním vchodem průchod do dvora, kde bylo hřiště obehnané poměrně nízkým pletivovým plotem. Postupně jsem zkoušel všechny domy v bloku a zjistil jsem, že v jednom z nich se nezamykají vchodové dveře, ani průchod na dvůr. Bylo tedy možné přelézt pletivový plot školního hřiště a po zídkách přeběhnout až na tento dvůr a domem pak proběhnout zpět na ulici...

V den D jsem si půjčil auto od kamaráda zaparkoval ho před domem, který byl na druhé straně bloku budov, v němž byla i škola. Své vlastní auto jsem zaparkoval před školou a nechal ho odemčené s otevřeným okýnkem. Přesně v jednenáct hodin jsem stál ve frontě na poště a čekal až se objeví ochrankář. Během několika minut kolem mě skutečně prošel a za chvíli se vracel i s kufříkem. Šel jsem několik kroků před ním a vyšel z pošty. Pokračoval jsem pomalým krokem po chodníku, na druhou stranu než kde stál jeho kolega s autem a čekal jsem až uslyším zvuk dveří - signál, že vyšel i on. Jakmile dveře cvakly, otočil jsem se a stáhl si kuklu přes obličej. V tuto chvíli byl ke mě muž otočený zády a směřoval k autu. Rozeběhl jsem se a když otevíral dveře od auta, sáhl jsem po kufříku a běžel dál. Zvládl jsem to. Svíral jsem kufřík a utíkal. Slyšel jsem jak křičí. Jeden muž běžel za mnou a řidič se mě jal sledovat v autě. Aniž bych se otočil, zmizel jsem za rohem. Do svého auta jsem hodil zadním otevřeným okýnkem kufřík a přípraveným dálkovým ovládáním auto zamknul, čímž se automaticky zatáhlo i okénko. Než se muž z ochranky objevil na rohu, zaběhl jsem do školy. Pokračoval jsem přesně podle plánu a nevím, co se s nimi dělo dál. Proběhl jsem mezi dětmi, které měly zrovna hodinu tělocviku a když jsem přelézal plot hřiště, zaslechl jsem nějaké nadávky učitele. Přeběhl jsem po zídce, skočil do dalšího dvora a vyběhl jsem na ulici přímo u auta mého kamaráda, který neměl nejmenší tušení, proč jsem si ho včera večer půjčil. Nastartoval jsem a odjel pryč.
A pak... Dva dny jsem nemohl spát. Bál jsem se vyzvednout své auto a zároveň jsem byl neuvěřitelně zvědavý, zda se nějakým nedopatřením nemohl někdo do auta podívat. Nestalo se. Po dvou dnech, odpoledne, jsem přišel k autu, ani jsem se nepodíval dozadu a odjel. Teprve daleko za Prahou jsem zastavil a odvážil se mrknout, zda se vzadu na zemi válí ten malý stříbrný kufřík. Byl tam...




Příběh je pochopitelně smyšlený - chtěl jsem k těm fotkám jen něco napsat ;-)...

Banner

Hmm... tak nevim. Co na to říkáte? :-o

Banner_1



Halfbanner