Bar T-rest v Jungmannově ulici v Praze bych po své otřesné zkušenosti nikomu nedoporučil. Majitel Václav Matoušek je dle mého mínění gauner, ale především špatný obchodník. Bar T-rest a jeho obsluha nám absolutně pokazili oslavu narozenin! Vzhledem ke vzteku, který ve mě vyvolali jsem se pro příp. návštěníky, kteří by chtěli referenci poněkud rozepsal...
Kapitola 1. – T-rest, přípravy a skandální večírek
Otřesná zkušenost s barem T-rest v Jungmannově ulici mě po dlouhé době donutila napsat článek. Nikdy jsem neměl potřebu psát nějaké recenze či kritiky, ale zkazí-li Vám někdo oslavu pětadvacetin a Vy mu za to ještě platíte, nechce se Vám to prostě jen tak nechat plavat.
Bar T-rest v Praze – kousek za Tescem na Národce, se na první pohled jevil jako příjemné místo, kde oslavu uskutečnit. Dvakrát jsem tam byl, a když pak Verunka prohledávala internet a narazila právě na web T-restu, s místem jsem souhlasil. Vyrazili jsme na „obhlídku“. Pan barman Tomáš Kupec mi sice od začátku moc nesedl, ale když člověk shání 27. listopadu rezervaci na 10. 12. pro 25 lidí, nemůže si už moc vybírat. V Baru T-rest chtěli vratnou zálohu 2000,- Kč, čemuž samozřejmě rozumím, takže jsem peníze ochotně zaplatil a na oplátku jsem dostal papír, na kterém bylo napsáno, že „záloha je vratná, pokud se počet osob telefonicky omluví nejpozději 1 den dopředu“. Papír byl signován majitelem Václavem Matouškem a po doplnění kontaktu na mě jej připodepsal i barman Tomáš Kupec. Domluvili jsme se, že si můžeme přinést nějaké malé občerstvení, ale nic velkého – vše jen studené. S tím jsme samozřejmě neměli problém a vytvořili jsme tři sýrové mísy a nakoupili obyčejné křupky. Další rychlá domluva se týkala účtu. Veškerá útrata se bude psát na jeden účet a každý pak zaplatí, co vypil. Pokud něco zbyde, tak to doplatím já.
V den D jsme měli na fb eventu 23 attendings a 18 maybes, takže jsem sice uvažoval o tom, že bych zavolal a snížil rezervaci na 20, ale zkušenost mě naučila, že když to člověk udělá, přijde mu všech 41 lidí, zato když je to naopak, stůl se dá „pustit“ vždycky. V sedm večer jsme s Verunkou dorazili na místo a bar T-rest byl až na jeden stůl, kde seděla 4 děvčata, prázdný. Naaranžovali jsme sýrové mísy a nasypaly do mističek křupky. A kde se vzal, tu se vzal, u stolu stál barman Tomáš Kupec a upozornil nás, že sýrové mísy jsou v pořádku, ale že křupky tady mít nesmíme. Předem sice o tom, že bychom si něco takového neměli nosit, nepadlo slovo, ale prodává-li chipsy a oříšky (křupky samozřejmě ne), chápu jeho postoj. Dalo se to říct přívětivěji, ale co. Křupky jsme tedy zase uklidili a usadili jsme se. Bundu jsem si přehodil přes barovou stoličku, která sice nepatřila k naší rezervaci, ale byla přímo u místa, kde jsme seděli (připomínám, že tou dobou byl bar úplně prázdný a kromě naší rezervace tam bylo minimálně 5 dalších neobsazených stolů). Barman okamžitě vážil cestu zpoza baru až ke mně, aby mě zdvořile poprosil, ať si bundu sundám a stoličku ostentativně poposunul o dvacet centimetrů dál k ostatním deseti neobsazeným barovým stoličkám. Jasně maličkost, ale proč to ten člověk dělá?!
Kolem půl osmé dorazili první hosté, ale zbytek baru T-rest zel stále prázdnotou. Asi do devíti hodin nás sedělo u stolu pro cca 14 lidí jen sedm, možná osm, ale vzhledem k tomu, že kromě nás byly obsazeny jen dva stoly a místa bylo všude dost, nijak jsem se netrápil tím, že zabíráme ještě jeden stolek pro cca 5-6 lidí o kousek dál, protože pro jakékoli cizí přišedší byly ještě volné 3 stoly a celý bar s cca deseti stoličkami. A ano, jestli Vám ty počty nesedí, je to proto, že byla rezervace sice pro 25, nicméně reálně nám zarezervovali místo pro 20.
Jak večer postupoval, bar se plnil a to i našimi hosty i lidmi cizími. Když už byl volný pouze jeden stolek – ten námi rezervovaný, objevil se z pochopitelných důvodů pan barman (s příznačným jménem) Kupec, zda bychom ten stůl „nepustili“, když už je (asi) 23h a našich 15 hostů se motá neustále kolem těch zadních dvou stolů, kde jsme seděli od začátku. Učinil jsem tak, přestože jsem věděl, že za hodinu bychom už ten stolek využili. Na druhou stranu zas chápu, že blokovat stůl v plném baru v jedenáct, když jsme měli rezervaci na sedmou, je nesmysl a že by mě nejen pan milý barman, ale i ostatní hosté sežrali.
T-rest byl kolem půlnoci plný, ale i v takto pokročilé hodině ještě dorazilo pár známých, nicméně jiní mezitím odešli, takže se celkový počet aktivních pijících držel někde kolem těch třinácti až patnácti. A naše v tuto chvíli jediné dva stoly byly plně využity, ba dokonce někteří ještě postávali okolo, neboť nám nově příchozí cizí hosté postupně odebírali od našeho stolu stoličky. Jestli se ptali nebo ne, to nevím, u toho jsem nebyl.
Někdy tou dobou za mnou přišel jeden z mých hostů, že prý když šel na toaletu, barman ho poprosil, zda bychom mohli postupně začít platit. Bylo kolem půlnoci a bar má oficiálně do dvou, tak jsem byl poněkud rozčarován a ihned jsem vyrazil k baru a jal se situaci řešit. Barman mi sdělil, že na našem účtu byla již o mnoho překročena částka, kterou jsem zaplatil jako zálohu a že bychom měli začít účet postupně umořovat. Byl jsem udiven, že s touto informací nešel za mnou, nýbrž obtěžuje mé hosty a navrhl jsem mu, zda by řešením bylo nechat mu tady další hotové peníze, na což přistoupil. Disponoval tedy v tuto chvíli mými čtyřmi tisíci v hotovosti. O půl hodiny později přišel jiný kamarád, že už teda zase chtěj peníze a jak to teda je? To už jsem, uznávám, poněkud ztratil nervy a možná přestal být přehnaně milý, což obvykle jsem. Barman mi sdělil, že účet překročil 5000,- Kč a že by tedy bylo vhodné začít postupně platit. Podruhé jsem mu sdělil, že si výrazně nepřeji, aby se bez mého vědomí dožadoval od mých hostů zaplacení a přestože mi to přišlo absurdní, vyskládal jsem před něj další čtyři tisíce v hotovosti a zeptal se, zda tedy osmitisícová záloha, která bohatě pokrývá celý dosavadní účet je pro něj dostatečnou zárukou toho, že mám na zaplacení. Jeho arogantní úsměv a věta „ano, takhle je to samozřejmě v pořádku“ mě přiváděly k nepříčetnosti, ale i přes to, že dělal pan Tomáš Kupec všechno pro to, aby nám zkazil večer, naši hosté vytvářeli velice příjemnou atmosféru a party byla vlastně moc fajn.
Další „velký“ problém byla načatá láhev Morgana na stole. Dostali jsme ten večer darem leccos a samozřejmě i několik lahví alkoholu. Kromě jednoho sektu a dvou lahví vína i sedmičku kapitána (Captain Morgan Spiced Gold), který mimochodem v T-restu došel někdy v deset hodin, ale to s tím nijak nesouvisí. Láhev Morgana jsem já osobně otevřel a loknul si jako gesto a poděkování za dárek. Pak jsem láhev zavřel a postavil na stůl. Po cca hodině se zjevila servírka, že jsme se asi zbláznili, když máme načatou láhev vlastního alkoholu na stole a ať jí okamžitě schováme. Vysvětlil jsem jí situaci a lahve jsme schovali. Za deset minut se objevil můj oblíbený barman a řekl, že mu máme dát okamžitě všechny láhve alkoholu, co máme. S glosami typu „jasně, tak až na konci školního roku“ jsme mu je tedy dali a on si je vyrovnal na stůl za barem. Řekl jsem mu, že tady nic svého nepijeme a že já sám jsem si jednou loknul z inkriminované láhve, ale že jsem se jí od té doby nedotkl. Uznávám, že to ode mě nebylo moc moudré, ale i tohle je věc, která se dá vyřešit elegantně a s nadhledem. Jestli jsem vypadal jako člověk, co si do coctail baru přinese vlastní pití po tom, co jsem mu na stůl vysázel v hotovosti osm tisíc korun, asi nemá pan Kupec všech pět pohromadě. Ale budiž.
Kolem druhé hodiny obsluha baru rozsvítila světlo a následně vypnula hudbu, abychom nemohli být na pochybách, že nastala doba zúčtování. Lidé platili, já doplácel nějakých 3500,- Kč za MaxiMojita a nějaké drobnosti a celkem jsem se nezaobíral tím, abych kontroloval účet. Když slavíte pětadvacetiny a nějaké peníze máte, nechcete se někde handrkovat kvůli drobnejm. Moje rozčarování ovšem nebralo konce, když mi pan Kupec sdělil, že tedy z osmitisícové zálohy mi vrací tolik a tolik, ale z původní zálohy 2000,- Kč mi vrátí jen část, neboť nás nebylo 25. Na můj argument, že jsme přeci stůl, který jsme nakonec nevyužili, nijak neblokovali, že tu stejně tou dobou nikdo nebyl a jakmile se bar naplnil, my mu stůl ochotně uvolnili, odvětil, že mám zítra zavolat pana majitele Václava Matouška a domluvit se s ním, že taková jsou bohužel pravidla. Já ještě ke všemu zapomněl doma onen podepsaný papír o záloze, takže mi nakonec ze dvou tisíc nevrátil nic, což byla moje chyba. Vzhledem k tomu, že jsem měl dost upito, řekl jsem mu, že si chci celou situaci zrekapitulovat a nahrát na telefon, a tak jsem také učinil, neboť mi princip hotovostních záloh a následné buzerace s nenaplněním nahlášené kapacity přišly značně absurdní. Před odchodem jsem mu ještě řekl, že určitě toto pravidlo o počtu lidí zná a že pokud na nějaké takové banalitě pan majitel trvá, bylo by vhodné to nenápadně naznačit předem, protože on je ten, kdo tady pak poslouchá rozhořčené hosty, kterým přišlo o pár lidí méně. Kdyby mi už před čtrnácti dny řekl: „Jen bych Vás chtěl upozornit, že pan majitel si potrpí na to, aby se naplnila nahlášená kapacita, jinak Vám část zálohy nevrátí,“ vytvořil by mezi námi přátelskou atmosféru a já bych byl na věc připraven. Samotného mě to vlastně překvapilo, ale vztek mluvil za mě. Doslova jsem totiž řekl: „Ono když víte, že je majitel kretén a lpí na takovejch nesmyslech, tak byste to moh říct předem, aby pak nedocházelo ke zbytečným konfliktům.“ Odvětil, že majitel není kretén a že jsem podepsal papír, tak ať se nedivím. Nevím přesně, kolik jsme ten večer utratili, protože několik rund panáků, na které nás někteří zvali, bylo placeno hotově, ale v jednu chvíli bylo na společném účtu něco přes pět tisíc, což ovšem bylo poté, co už někteří dávno zaplatili a odešli. Domnívám se, že celkem jsme tam nechali něco kolem deseti tisíc, ale pan majitel Václav Matoušek mi druhý den tvrdil, že to bylo pět (vycházel pochopitelně jen z toho společného účtu...).
Kapitola 2. Václav Matoušek, majitel baru T-rest
Majitel baru T-rest pan Václav Matoušek, kterému jsem v sobotu v poledne na radu barmana volal, byl do telefonu velice slušný a řekl mi, že se domluví s barmanem a hned se ozve. Když za hodinu skutečně volal, byl již výrazně odměřenější a hovor začal něčím takovým, jako že má v oboru hodně zkušeností a že ví, co dělá. Sdělil mi, že z videozáznamu, na který se podíval, zjistil, že nás tam bylo jen patnáct, čímž nebyla naplněna podstata pamfletu, který jsem kvůli rezervaci podepisoval, a že snad chápu, že si chce část zálohy nechat. Odvětil jsem, že to tedy rozhodně nechápu a sdělil mu okolnosti, za kterých bych to chápal – což by mohlo být například držení prázdného stolu v zaplněném baru. Tak se ovšem nestalo – jakmile se T-rest naplnil, jeden stolek, u kterého skutečně od nás nikdo nebyl, jsme uvolnili, čímž se kapacita baru naplnila docela, ba ještě víc, protože spousta lidí stála mezi plně obsazenými stolky a u baru. On mi sdělil, že pravidla jsou jednoduchá a zeptal se mě, proč jsem dělal rezervaci pro 25, když přišlo jen 15. Od člověka, který tvrdí, že má v oboru bohaté zkušenosti mě to poněkud zarazilo, nicméně jsem mu popravdě odpověděl, že na facebook eventu jsme měli již zmiňovaných 23 attendings a 18 maybes a že jsem věděl o dalších, co přijdou, přestože se na FB nevyjádřili. Prostě nepřišli. Stane se, a jestli máte v oboru zkušenosti, tak víte, že se to stává. Řekl, že je to ovšem můj problém a že si ze zálohy nechá osm set korun. Následně se otázal, zda jsem byl včera, když jsem celou věc řešil na místě s barmanem Tomášem Kupcem, taky tak klidný, jako jsem teď. Popravdě jsem odpověděl, že když Vás a Vaše hosty na narozeninové oslavě někdo celý večer obtěžuje nesmyslnými požadavky, chová se arogantně a Vy musíte na stůl položit dalších šest táců v hotovosti, aby Vám uvěřil, že skutečně zaplatíte útratu, tak moc klidný nejste. Řekl jsem doslova, že jsem „byl neskutečně nasranej“, přesto jsem, myslím, za celý večer ani jednou nezvýšil hlas. Na můj dotaz, zda ho těch osm set natolik postaví na nohy, abychom se rozešli ve zlém, mi odpověděl, že nikoliv, že jde pouze o princip. Když rezervujete 25 míst a přijde Vás 15 (mimochodem ráno jsem si to sepsal a přišlo celkem 21 lidí, přestože dva z nich se zdrželi tak maximálně hodinku), tak je snad jasné, že to není v pořádku. Je jedno kolik utratíte a zda následně stůl uvolníte, když dorazí jiní hosté. Prostě jsem to jednou zarezervoval a podepsal jeho zálohový papírek a basta. Hm... Jako podnikatel jsem mu sdělil, že se nedomnívám, že to dělá dobře, protože teď patrně budu chodit a všem říkat, že Bar T-rest už nikdy, a on ironicky poznamenal, že mám pravdu a že nejsem ani první ani poslední a jestli mě tak strašně baví telefonovat, tak jeho ne a že je sobota a ať se stavím pro svejch dvanáct stovek a nashle. Poznamenal jsem, že to, abych druhý den volal, mi sdělil barman Tomáš Kupec, že bych to jinak nechal na pondělí a ještě jsem si přisadil, že si nemyslím, že jeho přístup „je mi to jedno, nejste ani první ani poslední nespokojený host“ je v pořádku a pak jsme se rozloučili.
Osm stovek jsem mu nechal. A ten zbytek taky, protože nemám chuť se kvůli dvanácti stovkám s kýmkoli z děsivého baru T-rest ještě kdy vidět.
Přestože to tak možná nevypadá, ta oslava byla vlastně fajn, protože naši kamarádi jsou skvělí lidé, se kterými jsme si skvěle popovídali. A nějací pánové Tomáš Kupec a Václav Matoušek a jejich bar T-rest na jedno použití (rozuměj: nejsme ani první, ani poslední nespokojení hosté) mi náladu nezkazí. Jen mi sebrali hodinu času, než jsem napsal tenhle článek. Páni, takhle dlouhý si to asi nikdo nepřečte. No co, napsat jsem to ale musel.
Doslov: Bar T-rest už nikdy nenavštívím, neboť mi tato otřesná zkušenost jednou stačila. Děkuji všem zúčastněným a tandemu Kupec-Matoušek, že ve mně po čase vzbudili tvůrčího ducha.
