Amway. Opět.

Volal mi dnes nějaký energický muž, který se představil jako Ondřej Tóth. Prý dostal od jedné mé dobré známé tip, že jsem hrozně šikovnej a že prý má pro mě skvělou nabídku. Plynule navázal otázkou, jestli by se mi hodil pasivní příjem. Odpovídám, že stejně jako každému a on na to že bych se divil, že ne všichni odpovídají ano… bla bla bla. (ha* ha* ha*).
Vždy, když mám trochu času, tak si zajímavou nabídku rád vyslechnu, a tak jsem se v kanceláři opřel v křesle a v úvodu se zeptal, odkud že má kontakt, což prve neřekl. Bez jakéhokoli zamyšlení z něj vypadlo, že od Zuzany Bartákové. Nikoho takového neznám, což mě poněkud zaskočilo, když si dovolil tvrdit, že je to moje dobrá známá. Jestli jsem s touto ženou skutečně někdy přišel do styku, tímto se omlouvám, že si nepamatuji její jméno, nicméně dobrými známými rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli. Spíš na mě ovšem celá věc dělá dojem, že mé číslo tento pán našel někde na internetu, kde se s ním rozhodně nijak netajím. To dělá z geniálního ekonomického modelu prachsprostej telemarketing, ale o tom později.
V několika krátkých větách jsem se dozvěděl, že společně s přáteli (jestli jsou to stejní přátelé jako já a Bartáková, tak jim držím palce…) zakládá nějaký „business“ a že mi do telefonu nic neřekne a že se chce sejít. Hmmm… Tak na to už čas nemám, takže buď povídej dál, nebo nic. Nechce se mu, ale nakonec z něj vypadne, že jeho společnost je živa z nadbytku peněz, který se postupně objevuje na cestě zboží od výrobce k zákazníkovi. A jsme doma.
- „Takže multi-level-marketing?“, táži se.
- „Aha, vy znáte tenhle pojem?“ Aha, myslí si, že jsem idiot. Já teď už o něm taky.
- „Amway?“, zformuloval jsem jednoslovně otázku.
- „Ano… (zaváhání), je to jedna ze společností, s kterou spolupracujeme, nicméně určitě se pojďme sejít, abych Vám vysvětlil, o co jde.“
To slovo „nicméně“ mě nějak naznačilo, že si chlapec uvědomuje, že o Amwayi kolují všelijaké fámy, takže není žádný nováček. Hovor jsem poměrně rychle ukončil s tím, že vím přesně o co jde a nemám zájem.
Toliko první část příběhu.

Proč jsem se jal napsat tento článek zatím nemůže být jasné. Mladý pán Ondřej Tóth z něj nevychází moc jako hrdina, ale to je tak trochu riziko podnikání. Konec konců – volal on mě, nikoli já jemu… S ním to ale asi nesouvisí.

Jde o to, že o Amwayi něco málo vím. Před několika lety mě kontaktovala kamarádka, která je dnes velice úspěšným IBO (Independent Business Owner), a seznámila mě (společně se svými „Directy“ – přímými „upper level IBO“) s taji tohoto skvělého marketingového modelu.
Pro ty, co neví o co jde, jen v rychlosti:
Když něco kupujete v obchodě, platíte MOC (zvláštní češtinářskej fór – myšleno „MaloObchodní Cena“), v které se odráží, distribuce, reklama, pronájem kamenného obchodu se zaměstnanci atd, atd… Když od výrobce odebírají zboží rovnou spotřebitelé, jež jsou zároveň i distributory, získávají slevy a následně i procenta z prodeje dalších lidí, které do businessu naverbují. Je to prostě vychytaný, o tom žádná.

Co mi teda vadí? Především to, jak se mnou Ondřej Tóth mluvil. Lhal mi hned v několika věcech. Bartáková není moje známá, nevěřím tomu, že zakládá nějakou společnost a číslo zřejmě našel na netu. To mi vadí. Tenhle druh podnikání byl tak nějak založený na upřímnosti a důvěře. Výrobky, které lidé distribuovali sami využívali a věřili v jejich zázračnost . Stejně tak věřili, že když obtěžují své známé a svolávají je na tajné schůze, že jim pomáhají. Taky věřili tomu, že zbohatnou. Tak mi to přijde v pořádku. Tenhle člověk se mi prostě nelíbil. Krom toho, že ho neznám, podezřívám ho, že si číslo někde našel a vymyslel si moji známou. Takhle ne, přátelé… Copak je MLM (multi-level-marketing) nějakej telemarketing? Ach jo. Z geniálního obchodního modelu dělaj pěknej bordel. Konec.

Vlastně ne konec. Ještě položím a odpovím na jednu otázku. Proč to teda nedělám, když říkám, že je to geniální? No… Výrobkům nepřisuzuji zázračné schopnosti a proto mi přijdou drahé. Krom toho mě to nebaví. Ano, chci bejt bohatej, ale chci zbohatnout způsobem, který mě bude bavit. Mít svou vlastní společnost a dělat věci, kterejm věřím, a který se mi navíc líbí.
Taky mi vadí pojem Independent Business Owner – tito lidé, nejsou ani nezávislí, ani vlastníky čehokoli. Jsou jen součástí řetězce jím podobných. A není to „jejich business“, ale tisíců dalších lidí. Krom toho, obchodní model vymyslel někdo úplně jiný a honba za tisícovkami se s jeho příjmy nedá srovnávat… Bez urážky. Je to pro lidi, kteří naopak nemají na to, aby vytvořili svůj vlastní business. Což neznamená, že si nemůžou vydělat. Když systému obětují a podřídí celý život, určitě budou se svými novými „přáteli“ „šťastní“. O to se starají nezávislé agentury (za všechny např. Network 21), které „učí“ jak efektivně využívat „systém“. Zní to trochu Orwellovsky, co? Zajeďte na meeting N21 do Brna a zjistíte, že skutečně je…