Kolik se asi za den prodá v Ikee masových kuliček?
29. července 2010
27. července 2010
Zas je to jen o prachách
Stavební úpravy jsou hrozně jednoduchá věc, když jsou na to peníze...- "Potřeboval bych udělat dvěře mezi těmahle místnostma a pak zapojit pračku, takže přivést sem nějak vodu a zřídit odpad."- "No tak to tady probouráme zbiječkou, kluci to pak maltou začistěj, udělaj práh a futra a znovu vymalujou. No a tu pračku teda dáme sem, takže se to tady vyseká kvůli přívodu vody, to je asi osm metrů trubek, který dáme do zdi. Odpad musí mít spád alespoň centimetr na metr, tak to nemůže bejt tak dlouhý, když je přípojka ve výšce 30cm. No takže to probouráme tady v tom sprcháči a proženem to zdí do tý komory. Jaký budete chtít pak na tu sprchu dlaždičky - uděláme to asi celý nový, ne?" Lovin´ it... :-)
19. ledna 2010
Premiéra MPV!!!
Tak je to konečně tady!!!
Premiéra našeho absolvenťáku "Malá pražská víla" proběhne 13.2. 2010 v kině Atlas. Heeeeej jou!!!
Premiéra našeho absolvenťáku "Malá pražská víla" proběhne 13.2. 2010 v kině Atlas. Heeeeej jou!!!
1. prosince 2009
20. září 2009
Internetové diskuze forever!
aneb zamyšlení na téma Paroubek vs. Václav Havel
Včera večer (19.9. 2009) se na Novinkách objevil článek "Havel Paroubkovi: Lžete, k pádu železné opony jsem přispíval, vy ne", kde se Havel vyjadřuje k nařknutí Paroubkem, že patří mezi lidi, kteří "touží po světě železných opon". Kdybych zažil, co Havel zažil a dokázal, co Havel dokázal, taky bych se ohradil... O tom ale jindy. Neobvykle mě však znepokojila, ba dokonce zasmušila diskuze k článku. Jako příležitostný čtenář těchto diskuzí (konkrétně diskuzí na Novinky.cz) jsem si zvykl téměř na všechno. S tím, že majorita "křičících" jsou bezcharakterní, tupá hovada, která exhibují se svými primitvními názory jen a pouze v těchto tzv. diskuzích jsem se smířil. Fakt, že se jich na tomto místě schází celé stádo a libují si ve svých omezených názorech, vykouzlí vzdělanému člověku (který často z "trsů" pravopisných chyb nedokáže vyčíst původní myšlenku) úsměv na rtech, občas však některé hanlivé výroky doslova zabolí. Toto stádo samozřejmě "zadupe" do země plaché názory vzdělaných lidí, kteří brzy pochopí, že tato "oáza blbosti" není místo pro ně a potupně se z diskuze odhlašují s destítkami "neoushlasím palců dolů" u jejich příspěvku.
Toliko k internetovým diskuzím na Novinkách. Nechci nijak snižiovat kvalitu Novinek jakožto zpravodajce, to rozhodně ne! (Jen aby bylo jasno...!).
Teď tedy k diskuzi, která mě poněkud rozesmutnila a donutila napsat tento článek. Tím, že jsem velký "proHavlista" se netajím - tuto osobnost obdivuji jako člověka, politika i dramatika. Nikomu samozřejmě neupírám jiný názor, ale stejně tak jako já neházím po nikom vajíčka, protože mi to přijde poněkud nízké (i když, pravda, zábavné), přál bych si, aby mi po Havlovi nikdo "neházel vajíčka" v intertnetových diskuzích. Alespoň ne tak, jak se do něj pustila jistá Laura Čáslavská z Klášterce nad Ohří. Ano, celá diskuze se jen "hemží" lidmi jako je ona, ale některé její příspěvky v diskuzi jsou vskutku dechberoucí. Posuďte kvalitu (a pravdivost!!) jejích příspěvků sami, aneb Laura Čáslavská světu:
Síla, co? Zajímalo by mě, které "kámoše" Václava Havla asi tak Laura Čáslavská (jestli se tak ovšem skutečně jmenuje...) zná... :-D :-D :-D.
Včera večer (19.9. 2009) se na Novinkách objevil článek "Havel Paroubkovi: Lžete, k pádu železné opony jsem přispíval, vy ne", kde se Havel vyjadřuje k nařknutí Paroubkem, že patří mezi lidi, kteří "touží po světě železných opon". Kdybych zažil, co Havel zažil a dokázal, co Havel dokázal, taky bych se ohradil... O tom ale jindy. Neobvykle mě však znepokojila, ba dokonce zasmušila diskuze k článku. Jako příležitostný čtenář těchto diskuzí (konkrétně diskuzí na Novinky.cz) jsem si zvykl téměř na všechno. S tím, že majorita "křičících" jsou bezcharakterní, tupá hovada, která exhibují se svými primitvními názory jen a pouze v těchto tzv. diskuzích jsem se smířil. Fakt, že se jich na tomto místě schází celé stádo a libují si ve svých omezených názorech, vykouzlí vzdělanému člověku (který často z "trsů" pravopisných chyb nedokáže vyčíst původní myšlenku) úsměv na rtech, občas však některé hanlivé výroky doslova zabolí. Toto stádo samozřejmě "zadupe" do země plaché názory vzdělaných lidí, kteří brzy pochopí, že tato "oáza blbosti" není místo pro ně a potupně se z diskuze odhlašují s destítkami "neoushlasím palců dolů" u jejich příspěvku.
Toliko k internetovým diskuzím na Novinkách. Nechci nijak snižiovat kvalitu Novinek jakožto zpravodajce, to rozhodně ne! (Jen aby bylo jasno...!).
Teď tedy k diskuzi, která mě poněkud rozesmutnila a donutila napsat tento článek. Tím, že jsem velký "proHavlista" se netajím - tuto osobnost obdivuji jako člověka, politika i dramatika. Nikomu samozřejmě neupírám jiný názor, ale stejně tak jako já neházím po nikom vajíčka, protože mi to přijde poněkud nízké (i když, pravda, zábavné), přál bych si, aby mi po Havlovi nikdo "neházel vajíčka" v intertnetových diskuzích. Alespoň ne tak, jak se do něj pustila jistá Laura Čáslavská z Klášterce nad Ohří. Ano, celá diskuze se jen "hemží" lidmi jako je ona, ale některé její příspěvky v diskuzi jsou vskutku dechberoucí. Posuďte kvalitu (a pravdivost!!) jejích příspěvků sami, aneb Laura Čáslavská světu:
Síla, co? Zajímalo by mě, které "kámoše" Václava Havla asi tak Laura Čáslavská (jestli se tak ovšem skutečně jmenuje...) zná... :-D :-D :-D.
20. srpna 2009
Bude ze mě kouzelník!
Pro ty, kterým to zatím uniklo, mám velkou novinu. Pokud se v budoucnu Janek neuplatní v šoubyznysu (páni, já to asi nikdy takhle po česky nepsal... :-o) jako produkční, má nachystanou opačnou variantu. Přeběhne na stranu umělců a stane se z něj potulný varietér, aby oživil kouzlo starých cikánů a potulných umělců.
Kamarád Ondra mi věnoval Bicycle Master Rider Deck a já začal trénovat kouzla s kartami. A co víc: jsem v tom fakt dobrej!!!
A aby toho nebylo málo, budu mít karty nový - Bicycle Master Black Raider Deck. Tady malá ukázka - těším se jak blázen:
Kamarád Ondra mi věnoval Bicycle Master Rider Deck a já začal trénovat kouzla s kartami. A co víc: jsem v tom fakt dobrej!!!
A aby toho nebylo málo, budu mít karty nový - Bicycle Master Black Raider Deck. Tady malá ukázka - těším se jak blázen:
7. srpna 2009
Amway. Opět.
Volal mi dnes nějaký energický muž, který se představil jako Ondřej Tóth. Prý dostal od jedné mé dobré známé tip, že jsem hrozně šikovnej a že prý má pro mě skvělou nabídku. Plynule navázal otázkou, jestli by se mi hodil pasivní příjem. Odpovídám, že stejně jako každému a on na to že bych se divil, že ne všichni odpovídají ano… bla bla bla. (ha* ha* ha*).
Vždy, když mám trochu času, tak si zajímavou nabídku rád vyslechnu, a tak jsem se v kanceláři opřel v křesle a v úvodu se zeptal, odkud že má kontakt, což prve neřekl. Bez jakéhokoli zamyšlení z něj vypadlo, že od Zuzany Bartákové. Nikoho takového neznám, což mě poněkud zaskočilo, když si dovolil tvrdit, že je to moje dobrá známá. Jestli jsem s touto ženou skutečně někdy přišel do styku, tímto se omlouvám, že si nepamatuji její jméno, nicméně dobrými známými rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli. Spíš na mě ovšem celá věc dělá dojem, že mé číslo tento pán našel někde na internetu, kde se s ním rozhodně nijak netajím. To dělá z geniálního ekonomického modelu prachsprostej telemarketing, ale o tom později.
V několika krátkých větách jsem se dozvěděl, že společně s přáteli (jestli jsou to stejní přátelé jako já a Bartáková, tak jim držím palce…) zakládá nějaký „business“ a že mi do telefonu nic neřekne a že se chce sejít. Hmmm… Tak na to už čas nemám, takže buď povídej dál, nebo nic. Nechce se mu, ale nakonec z něj vypadne, že jeho společnost je živa z nadbytku peněz, který se postupně objevuje na cestě zboží od výrobce k zákazníkovi. A jsme doma.
- „Takže multi-level-marketing?“, táži se.
- „Aha, vy znáte tenhle pojem?“ Aha, myslí si, že jsem idiot. Já teď už o něm taky.
- „Amway?“, zformuloval jsem jednoslovně otázku.
- „Ano… (zaváhání), je to jedna ze společností, s kterou spolupracujeme, nicméně určitě se pojďme sejít, abych Vám vysvětlil, o co jde.“
To slovo „nicméně“ mě nějak naznačilo, že si chlapec uvědomuje, že o Amwayi kolují všelijaké fámy, takže není žádný nováček. Hovor jsem poměrně rychle ukončil s tím, že vím přesně o co jde a nemám zájem.
Toliko první část příběhu.
Proč jsem se jal napsat tento článek zatím nemůže být jasné. Mladý pán Ondřej Tóth z něj nevychází moc jako hrdina, ale to je tak trochu riziko podnikání. Konec konců – volal on mě, nikoli já jemu… S ním to ale asi nesouvisí.
Jde o to, že o Amwayi něco málo vím. Před několika lety mě kontaktovala kamarádka, která je dnes velice úspěšným IBO (Independent Business Owner), a seznámila mě (společně se svými „Directy“ – přímými „upper level IBO“) s taji tohoto skvělého marketingového modelu.
Pro ty, co neví o co jde, jen v rychlosti:
Když něco kupujete v obchodě, platíte MOC (zvláštní češtinářskej fór – myšleno „MaloObchodní Cena“), v které se odráží, distribuce, reklama, pronájem kamenného obchodu se zaměstnanci atd, atd… Když od výrobce odebírají zboží rovnou spotřebitelé, jež jsou zároveň i distributory, získávají slevy a následně i procenta z prodeje dalších lidí, které do businessu naverbují. Je to prostě vychytaný, o tom žádná.
Co mi teda vadí? Především to, jak se mnou Ondřej Tóth mluvil. Lhal mi hned v několika věcech. Bartáková není moje známá, nevěřím tomu, že zakládá nějakou společnost a číslo zřejmě našel na netu. To mi vadí. Tenhle druh podnikání byl tak nějak založený na upřímnosti a důvěře. Výrobky, které lidé distribuovali sami využívali a věřili v jejich zázračnost . Stejně tak věřili, že když obtěžují své známé a svolávají je na tajné schůze, že jim pomáhají. Taky věřili tomu, že zbohatnou. Tak mi to přijde v pořádku. Tenhle člověk se mi prostě nelíbil. Krom toho, že ho neznám, podezřívám ho, že si číslo někde našel a vymyslel si moji známou. Takhle ne, přátelé… Copak je MLM (multi-level-marketing) nějakej telemarketing? Ach jo. Z geniálního obchodního modelu dělaj pěknej bordel. Konec.
Vlastně ne konec. Ještě položím a odpovím na jednu otázku. Proč to teda nedělám, když říkám, že je to geniální? No… Výrobkům nepřisuzuji zázračné schopnosti a proto mi přijdou drahé. Krom toho mě to nebaví. Ano, chci bejt bohatej, ale chci zbohatnout způsobem, který mě bude bavit. Mít svou vlastní společnost a dělat věci, kterejm věřím, a který se mi navíc líbí.
Taky mi vadí pojem Independent Business Owner – tito lidé, nejsou ani nezávislí, ani vlastníky čehokoli. Jsou jen součástí řetězce jím podobných. A není to „jejich business“, ale tisíců dalších lidí. Krom toho, obchodní model vymyslel někdo úplně jiný a honba za tisícovkami se s jeho příjmy nedá srovnávat… Bez urážky. Je to pro lidi, kteří naopak nemají na to, aby vytvořili svůj vlastní business. Což neznamená, že si nemůžou vydělat. Když systému obětují a podřídí celý život, určitě budou se svými novými „přáteli“ „šťastní“. O to se starají nezávislé agentury (za všechny např. Network 21), které „učí“ jak efektivně využívat „systém“. Zní to trochu Orwellovsky, co? Zajeďte na meeting N21 do Brna a zjistíte, že skutečně je…
Vždy, když mám trochu času, tak si zajímavou nabídku rád vyslechnu, a tak jsem se v kanceláři opřel v křesle a v úvodu se zeptal, odkud že má kontakt, což prve neřekl. Bez jakéhokoli zamyšlení z něj vypadlo, že od Zuzany Bartákové. Nikoho takového neznám, což mě poněkud zaskočilo, když si dovolil tvrdit, že je to moje dobrá známá. Jestli jsem s touto ženou skutečně někdy přišel do styku, tímto se omlouvám, že si nepamatuji její jméno, nicméně dobrými známými rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli. Spíš na mě ovšem celá věc dělá dojem, že mé číslo tento pán našel někde na internetu, kde se s ním rozhodně nijak netajím. To dělá z geniálního ekonomického modelu prachsprostej telemarketing, ale o tom později.
V několika krátkých větách jsem se dozvěděl, že společně s přáteli (jestli jsou to stejní přátelé jako já a Bartáková, tak jim držím palce…) zakládá nějaký „business“ a že mi do telefonu nic neřekne a že se chce sejít. Hmmm… Tak na to už čas nemám, takže buď povídej dál, nebo nic. Nechce se mu, ale nakonec z něj vypadne, že jeho společnost je živa z nadbytku peněz, který se postupně objevuje na cestě zboží od výrobce k zákazníkovi. A jsme doma.
- „Takže multi-level-marketing?“, táži se.
- „Aha, vy znáte tenhle pojem?“ Aha, myslí si, že jsem idiot. Já teď už o něm taky.
- „Amway?“, zformuloval jsem jednoslovně otázku.
- „Ano… (zaváhání), je to jedna ze společností, s kterou spolupracujeme, nicméně určitě se pojďme sejít, abych Vám vysvětlil, o co jde.“
To slovo „nicméně“ mě nějak naznačilo, že si chlapec uvědomuje, že o Amwayi kolují všelijaké fámy, takže není žádný nováček. Hovor jsem poměrně rychle ukončil s tím, že vím přesně o co jde a nemám zájem.
Toliko první část příběhu.
Proč jsem se jal napsat tento článek zatím nemůže být jasné. Mladý pán Ondřej Tóth z něj nevychází moc jako hrdina, ale to je tak trochu riziko podnikání. Konec konců – volal on mě, nikoli já jemu… S ním to ale asi nesouvisí.
Jde o to, že o Amwayi něco málo vím. Před několika lety mě kontaktovala kamarádka, která je dnes velice úspěšným IBO (Independent Business Owner), a seznámila mě (společně se svými „Directy“ – přímými „upper level IBO“) s taji tohoto skvělého marketingového modelu.
Pro ty, co neví o co jde, jen v rychlosti:
Když něco kupujete v obchodě, platíte MOC (zvláštní češtinářskej fór – myšleno „MaloObchodní Cena“), v které se odráží, distribuce, reklama, pronájem kamenného obchodu se zaměstnanci atd, atd… Když od výrobce odebírají zboží rovnou spotřebitelé, jež jsou zároveň i distributory, získávají slevy a následně i procenta z prodeje dalších lidí, které do businessu naverbují. Je to prostě vychytaný, o tom žádná.
Co mi teda vadí? Především to, jak se mnou Ondřej Tóth mluvil. Lhal mi hned v několika věcech. Bartáková není moje známá, nevěřím tomu, že zakládá nějakou společnost a číslo zřejmě našel na netu. To mi vadí. Tenhle druh podnikání byl tak nějak založený na upřímnosti a důvěře. Výrobky, které lidé distribuovali sami využívali a věřili v jejich zázračnost . Stejně tak věřili, že když obtěžují své známé a svolávají je na tajné schůze, že jim pomáhají. Taky věřili tomu, že zbohatnou. Tak mi to přijde v pořádku. Tenhle člověk se mi prostě nelíbil. Krom toho, že ho neznám, podezřívám ho, že si číslo někde našel a vymyslel si moji známou. Takhle ne, přátelé… Copak je MLM (multi-level-marketing) nějakej telemarketing? Ach jo. Z geniálního obchodního modelu dělaj pěknej bordel. Konec.
Vlastně ne konec. Ještě položím a odpovím na jednu otázku. Proč to teda nedělám, když říkám, že je to geniální? No… Výrobkům nepřisuzuji zázračné schopnosti a proto mi přijdou drahé. Krom toho mě to nebaví. Ano, chci bejt bohatej, ale chci zbohatnout způsobem, který mě bude bavit. Mít svou vlastní společnost a dělat věci, kterejm věřím, a který se mi navíc líbí.
Taky mi vadí pojem Independent Business Owner – tito lidé, nejsou ani nezávislí, ani vlastníky čehokoli. Jsou jen součástí řetězce jím podobných. A není to „jejich business“, ale tisíců dalších lidí. Krom toho, obchodní model vymyslel někdo úplně jiný a honba za tisícovkami se s jeho příjmy nedá srovnávat… Bez urážky. Je to pro lidi, kteří naopak nemají na to, aby vytvořili svůj vlastní business. Což neznamená, že si nemůžou vydělat. Když systému obětují a podřídí celý život, určitě budou se svými novými „přáteli“ „šťastní“. O to se starají nezávislé agentury (za všechny např. Network 21), které „učí“ jak efektivně využívat „systém“. Zní to trochu Orwellovsky, co? Zajeďte na meeting N21 do Brna a zjistíte, že skutečně je…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)