Paris (28.6. - 6.7. 2006)

V Parisu jsem byl už dávno a doteď jsem se nevzmohl (..a asi se už nevzmůžu) na žádnej smysluplnej report, tak sem alespoň hodím pár fotek a několik málo komentářů…

No.., komentářů. Obávám se, že většina fotek ani žádnej komentář nepotřebuje. Tak tady máme Notre Dame… (kdybyste to nepoznali). Připouštím, že tahle fotka prošla Phoshopem, ale POZOR!: žádné další nikoliv…




Takže po dramatickém obrázku Notre Dame tu máme další umělecké foto – tentokrát Eiffelku.
Ačkoli jsme neměli v úmyslu jít nahoru, protože se na věž stojí až dvouhodinový fronty, nakonec jsme tam šli, protože když jsme k ní přišli, žádná fronta tam nebyla. Sice nás v jedenáct večer pustili už jen do druhého patra (cca 120m), ale i tak to stálo za to.



A k této fotce konečně smysluplnej komentář:


Pohledu z věže směrem na západ dominuje Invalidovna. Hned za ní (částečně zakrytý právě Invalidovnou) je vidět kostel Saint-Suplice (viz. dále) a vpravo od něj, ještě dál, pak Pantheon. V levé části fotky je celkem zřetelně vidět (opět) Notre Dame a před ní malá věžička – kostel St. Germain (čti: San Žermen), nejstarší kostel v Paříži (teda jeho gotické základy). Ostatní památky jsou už asi moc malé a nerozeznatelné, ale kdo najde Musée d’Orsai, nebo Gare d’Lyon, má bod…

Tady již zmiňovaný kostelík Saint Sulpice. Vlastně na něm není nic zajímavého, ale jako správný „DaVinci Code Tourist“ jsem ho musel nejen vyhledat a vyfotit, ale dokonce jsem i vešel a poohlížel se po inkriminovaném poledníku…


A mé oblíbené místo – Lucemburské zahrady. Sem se chodí svačit, hrát šachy a pétanque a vůbec všelijak relaxovat. Na snímku právě zmínění šachisté, kteří jsou však již modernizovaní a všichni mají výhradně digitální šachové hodiny. Hitem letošního roku byla hra 2 x 5 minut…


Ačkoli fotbalu pramálo rozumím a vlastně mě ani moc nezajímá (ale pracuju na tom a mám výsledky!), troufám si říct, že letošní MS znamenalo pro Francouze mnohem víc, než pro jakýkoli národ. Zidane před MS prohlásil, že pokud Francie postoupí ze skupiny, končí s fotbalem. Pro mě tento výrok značí jedině to, že pro Francii bylo největším cílem „alespoň“ postoupit. A jakpak to dopadlo… Tato fotka dokumentuje utkání Franci – Brazílie (vlastně nedokumentuje to utkání, ale jen byla jako vyfocena během něj…). Nadšení Francouzi stojí zástupy před hospodami, aby viděli alespoň kousek velké plazmové obrazovky a zahlédli kus zeleně. (Můžu potvrdit, že polovina z nich nemohla vidět vůbec nic, ale jde přece o účast a nadšení...)


Celodenní výlet do Versaille byl nádherný, ale úmorný. Bylo strašný vedro a všechny zkurvený kytky a keře jsou přesně tak velký, aby nemohly poskytnout ani metrový souvislý pás stínu (když pominu pochopitelně rozmezí od 5AM - 6AM a 9PM - 10PM – tj východ a západ slunce (pro pomalejší) ). Ale stálo to za to. Člověk si tam může (pravda, za nemalý peníz) půjčit takový to golfový elektrický vozítko a může drandit po cestičkách parku. Žůžo! :-)


A konečně Louvre. Je to velký a je tam strašně moc věcí. Nikdy předtím jsem o cca 99.99% uměleckých děl neslyšel. Nu což, alespoň se to po celodenní návštěvě snížilo na 99.98%. Tohohle blbce jsem musel vyfotit, protože si ho pamatuju z obálky učebnice historie pro 5.ročník (z čehož usuzuji, že jsme se o něm učili již v 5. třídě, takže je asi důležitej...)




No a tady ještě nějakej Sarkofág. Sarkofágy se mi líbili, protože je znám z filmů a jsou hezky barevný. (teď jsem zvolil poněkud „hrdobudžesovský styl“ *INTERNAL*, ale co.)

Tak to je asi všechno. Bylo to fajn, jen jsme na zpáteční cestě málem prošvihli letadlo, protože jsme na metro čekali asi hodinu. Naštěstí jsme dorazili na letiště a zjistili, že náš spoj má tři hodiny zpoždění. Štígro….

C’est tout!