REVIZOR

Srdečně Vás všechny zvu na premiéru hvězdně obsazené komedie "Revizor" (N.V. Gogol) v podání Divadla Rity Jasinské. Zároveň přikládám pár fotek ze zkoušek v Divadle na Dobešce.

designed by: Jeanecek©

Chlestakov (Michal Holán) a Policejní direktor (Milan Enčev)

Petr S. Petrof, Michal Holán a Vojtěch Duřt

Michal Holán

Bek houm

Tak jsem zas doma. V pondělí jsem byl v 7:30 hospitalizován v Motole a hned stejný den operován. Hustý. Řekli mi, že půjdu na operaci ve 12 hodin, tak jsem si (vzhledem k tomu, že jsem vstával v 6h) zalez do postele, že se ještě trochu prospim, no a před devátou mě vzbudila sestřička, že jdem na to... Tak jsem začal vstávat a ona že ne, že mě odveze i s postelí. Prima :-). Následovala scéna jak z Básníků... Asi pětkrát se mnou po cestě řízla vo futra, ale nakonec jsme dorazili na sál. Pár klasických otázek vtipného anesteziologa: "Porod? Potrat? Zuby vlastní? Protéza? Váha? Cože, tolik?!?" a pak další fórek - až z pokoje mě dovezli na lehátku a na sále zjistili, že je moje postel rozbitá a nejde zvedat. No tak mě poprosili, abych se vyškrábal na to operatérský lehátko, který je vysoký asi metr dvacet :-D.

Sestřičky byly milé... (omluvte sníženou kvalitu fotografie - foceno mob. telefonem)

Tak. Už si hovím na sále, nade mnou svítí sluníčko, anesteziolog mi napíchnul žílu a začíná do mě pouštět lidokain, z dálky slyším hlasy: "Tak pane Cingroš, už se vám začíná točit hlava? Počítejte do desíti..." A do toho zaslechnu hlas jinýho doktora: "Já nemám podepsnej souhlas k anestezii! Můžete mi to tady podepsat?" Já, už značně sjetej, dostal záchvat smíchu, protože mi bylo jasný, že už bych ten papír ani nestih přečíst. Celej mimo jsem se začal natahovat k tomu papíru, kde jsem vytvořil klikyhák a prones nějakou vtipnou poznámkou typu: "Předpokládám, že v posledním odstavci je něco jako: Podpisem stvrzuji, že mi bylo jasně a srozumitelně vysvětleno, co obnáší zákrok v celkové anestézii a že jsem souhlas nepodepsal pod nátlakem", ale to už mi asi ani nebylo rozumět...

...ale občas lízaly zdi (...asi chtěly doplňovat vápník, ale blbejm blondýnám nedošlo, že skrz dlaždice se na omítku neprolížou...).

Pak jsem měl pořádný vokno. Probral jsem se po dvou hodinách - už na pokoji. Tak jsem napsal SMSku Verunce, Ségře a Mámě do Paříže a zase usnul. Vzbudil jsem se až někdy odpoledne a byl jsem příjemně překvapen, že mě "to" nijak výrazně nebolí. Ještě ten den jsem se postavil na nohy a rekonvalescentil jsem se fakt fofrem.

Janeček v postýlce v obležení nymfomanických sestřiček...

Blbý bylo, že mě začalo bolet krku. Pak jsem měl v noci horečku a tak mi druhý den nasadili antibiotika, páč mi na ORL diagnostikovali nějakou virózu. Blbý. Naštěstí mě neustále navštěvovala Verunka, takže díky ní a sestřičkám jsem měl pořád nějaké to rozptýlení :-D. Každopádně teď už jsem doma. Léčím si virózu, rekonvalescentim se po operaci a flákám se na netu. Celkem to ujde. Musím se dát rychle do kupy, neb: "Anima sana in corpore sano". Stejně mám ale pocit, že anima sana může být i v corpore malo. Jsem toho chodícím (skoro chodícím) důkazem :-D. Konec.

Nové nákupní centrum v centru Prahy 2

Chtěl jsem minule napsat o novém nákupním centru v centru Prahy (NNCvCP), ale psí žrádlo, který mě provází na každym kroku mělo přednost. Je to až neuvěřitelný - cestou do práce procházím kolem tří prodejen psího žrádla. No a tudle jsem se šel podívat do nového nákupního centra v centru Prahy (Palladium) a první obchod, kterej člověk potká, když se vydá chodbou z metra Nám. Republiky je obchod..., ...s psím žrádlem. Psycho.


No, zpátky k Palladiu (NNCvCP) je to tam celkem velký. Když jsem Verunce slíbil, že se tam spolu půjdem podívat, protože jsem měl v sobotu odpoledne 3 hodiny čas, nakonec z toho sešlo, protože Verunka prohlásila, že na tři hodiny to ani nemá cenu. Masakr. Prej tam byla hodinu a půl a vůbec nic nestihla... Aby si na to člověk vzal den volna (minimálně). Asi. Já tam byl 20 minut a udělalo se mi zle z toho vedra (I když uznávám, že jsem byl línej si sundat bundu). Tak vám nevim. Asi nemám rád velký nákupní centra... Přidávám ještě jeden ilustrační obrázek interiéru. Prozatím konec, začínám sbírat síly na nekonečně dlouhej post o Vánocích... ("X-mas is all around me and so the feeling grows..." - ale není ještě kurva trochu brzo??!)

Nové nákupní centrum v centru Prahy

Všude mě pronásleduje psí žrádlo!

Blogy mají nepravidelný vývoj

Málokdo se blogu věnuje častěji, než jednou za měsíc. Většina lidí ještě méně, zjistil jsem. Že by jejich majitelé neměli čas? Nebo nemají co říct? Blogování je móda stejně jako cokoli jiného. S BOOMem blogů, který tu nastal asi před dvěma třemi lety zaplavily internet tisíce stránek s jediným postem typu: "Dlouho jsem o tom přemýšlel/a a nakonec už mám taky blog". Hmmm... Proč ne? Serverů přibývá, tak proč by si každý nemohl vytvořit vlastní virtuální odpadkový koš a přisypat svou trochu smetí na internetovou skládku. Já sám nejsem zrovna denním "deníčkářem", ale bývala mi omluvou absence domácího internetu. Teď už ho mám, tak nemám výmluvu. Ale snažím se.
Nerad bych křivdil další, snad ještě početnější skupině. To jsou "Start fanatics" - počáteční nadšenci. Během prvních dvou měsíců hodí na blog deset postů a pak jako když utne. Amatérismus nejvyššího kalibru. Člověk, který se pro něco nadchne a stejně rychle ho to otráví... Jo jo, klasika.


Asi jediná skupina blogerů (dal bych tam dvě "G", ale to bych asi některému provozovateli stranil...), která své stránky aktualizuje alespoň jednou týdně, ba i častěji, jsou "mimozemšťani". Tito (nikoliv malí šedivý mužíčci s velkou hlavou, nýbrž lidé žijící dlouhodobě mimo svoji zemi (nikoliv tedy Zemi :-D) ) svůj vztah k blogu vypěstovali ze samoty, jež je obklopovala. To, co by šlo nazvat jako "férové" vedení deníčku, má jednu velikou výhodu. Každý, kdo se odzemí, má často potřebu vosírat celý svůj e-mailový adresář nesmyslnými a nudnými kydy (nebo kidy?!?) na které nemá nikdo doma čas ani náladu. Blog je v tomto případě geniální alternativou spamových novinek ze zahraničí. Mám-li čas a náladu, jejich blog si přečtu. Ne-li, nasrat.
Hmm... Verunka do mě hučí, že takhle dlouhý posty nikdo nečte, tak už končim (..a post jsem rozdělil obrázkem, aby vypadal opticky kratší :-). Konec.