Blogy mají nepravidelný vývoj

Málokdo se blogu věnuje častěji, než jednou za měsíc. Většina lidí ještě méně, zjistil jsem. Že by jejich majitelé neměli čas? Nebo nemají co říct? Blogování je móda stejně jako cokoli jiného. S BOOMem blogů, který tu nastal asi před dvěma třemi lety zaplavily internet tisíce stránek s jediným postem typu: "Dlouho jsem o tom přemýšlel/a a nakonec už mám taky blog". Hmmm... Proč ne? Serverů přibývá, tak proč by si každý nemohl vytvořit vlastní virtuální odpadkový koš a přisypat svou trochu smetí na internetovou skládku. Já sám nejsem zrovna denním "deníčkářem", ale bývala mi omluvou absence domácího internetu. Teď už ho mám, tak nemám výmluvu. Ale snažím se.
Nerad bych křivdil další, snad ještě početnější skupině. To jsou "Start fanatics" - počáteční nadšenci. Během prvních dvou měsíců hodí na blog deset postů a pak jako když utne. Amatérismus nejvyššího kalibru. Člověk, který se pro něco nadchne a stejně rychle ho to otráví... Jo jo, klasika.


Asi jediná skupina blogerů (dal bych tam dvě "G", ale to bych asi některému provozovateli stranil...), která své stránky aktualizuje alespoň jednou týdně, ba i častěji, jsou "mimozemšťani". Tito (nikoliv malí šedivý mužíčci s velkou hlavou, nýbrž lidé žijící dlouhodobě mimo svoji zemi (nikoliv tedy Zemi :-D) ) svůj vztah k blogu vypěstovali ze samoty, jež je obklopovala. To, co by šlo nazvat jako "férové" vedení deníčku, má jednu velikou výhodu. Každý, kdo se odzemí, má často potřebu vosírat celý svůj e-mailový adresář nesmyslnými a nudnými kydy (nebo kidy?!?) na které nemá nikdo doma čas ani náladu. Blog je v tomto případě geniální alternativou spamových novinek ze zahraničí. Mám-li čas a náladu, jejich blog si přečtu. Ne-li, nasrat.
Hmm... Verunka do mě hučí, že takhle dlouhý posty nikdo nečte, tak už končim (..a post jsem rozdělil obrázkem, aby vypadal opticky kratší :-). Konec.