1. prosince 2009
20. září 2009
Internetové diskuze forever!
aneb zamyšlení na téma Paroubek vs. Václav Havel
Včera večer (19.9. 2009) se na Novinkách objevil článek "Havel Paroubkovi: Lžete, k pádu železné opony jsem přispíval, vy ne", kde se Havel vyjadřuje k nařknutí Paroubkem, že patří mezi lidi, kteří "touží po světě železných opon". Kdybych zažil, co Havel zažil a dokázal, co Havel dokázal, taky bych se ohradil... O tom ale jindy. Neobvykle mě však znepokojila, ba dokonce zasmušila diskuze k článku. Jako příležitostný čtenář těchto diskuzí (konkrétně diskuzí na Novinky.cz) jsem si zvykl téměř na všechno. S tím, že majorita "křičících" jsou bezcharakterní, tupá hovada, která exhibují se svými primitvními názory jen a pouze v těchto tzv. diskuzích jsem se smířil. Fakt, že se jich na tomto místě schází celé stádo a libují si ve svých omezených názorech, vykouzlí vzdělanému člověku (který často z "trsů" pravopisných chyb nedokáže vyčíst původní myšlenku) úsměv na rtech, občas však některé hanlivé výroky doslova zabolí. Toto stádo samozřejmě "zadupe" do země plaché názory vzdělaných lidí, kteří brzy pochopí, že tato "oáza blbosti" není místo pro ně a potupně se z diskuze odhlašují s destítkami "neoushlasím palců dolů" u jejich příspěvku.
Toliko k internetovým diskuzím na Novinkách. Nechci nijak snižiovat kvalitu Novinek jakožto zpravodajce, to rozhodně ne! (Jen aby bylo jasno...!).
Teď tedy k diskuzi, která mě poněkud rozesmutnila a donutila napsat tento článek. Tím, že jsem velký "proHavlista" se netajím - tuto osobnost obdivuji jako člověka, politika i dramatika. Nikomu samozřejmě neupírám jiný názor, ale stejně tak jako já neházím po nikom vajíčka, protože mi to přijde poněkud nízké (i když, pravda, zábavné), přál bych si, aby mi po Havlovi nikdo "neházel vajíčka" v intertnetových diskuzích. Alespoň ne tak, jak se do něj pustila jistá Laura Čáslavská z Klášterce nad Ohří. Ano, celá diskuze se jen "hemží" lidmi jako je ona, ale některé její příspěvky v diskuzi jsou vskutku dechberoucí. Posuďte kvalitu (a pravdivost!!) jejích příspěvků sami, aneb Laura Čáslavská světu:
Síla, co? Zajímalo by mě, které "kámoše" Václava Havla asi tak Laura Čáslavská (jestli se tak ovšem skutečně jmenuje...) zná... :-D :-D :-D.
Včera večer (19.9. 2009) se na Novinkách objevil článek "Havel Paroubkovi: Lžete, k pádu železné opony jsem přispíval, vy ne", kde se Havel vyjadřuje k nařknutí Paroubkem, že patří mezi lidi, kteří "touží po světě železných opon". Kdybych zažil, co Havel zažil a dokázal, co Havel dokázal, taky bych se ohradil... O tom ale jindy. Neobvykle mě však znepokojila, ba dokonce zasmušila diskuze k článku. Jako příležitostný čtenář těchto diskuzí (konkrétně diskuzí na Novinky.cz) jsem si zvykl téměř na všechno. S tím, že majorita "křičících" jsou bezcharakterní, tupá hovada, která exhibují se svými primitvními názory jen a pouze v těchto tzv. diskuzích jsem se smířil. Fakt, že se jich na tomto místě schází celé stádo a libují si ve svých omezených názorech, vykouzlí vzdělanému člověku (který často z "trsů" pravopisných chyb nedokáže vyčíst původní myšlenku) úsměv na rtech, občas však některé hanlivé výroky doslova zabolí. Toto stádo samozřejmě "zadupe" do země plaché názory vzdělaných lidí, kteří brzy pochopí, že tato "oáza blbosti" není místo pro ně a potupně se z diskuze odhlašují s destítkami "neoushlasím palců dolů" u jejich příspěvku.
Toliko k internetovým diskuzím na Novinkách. Nechci nijak snižiovat kvalitu Novinek jakožto zpravodajce, to rozhodně ne! (Jen aby bylo jasno...!).
Teď tedy k diskuzi, která mě poněkud rozesmutnila a donutila napsat tento článek. Tím, že jsem velký "proHavlista" se netajím - tuto osobnost obdivuji jako člověka, politika i dramatika. Nikomu samozřejmě neupírám jiný názor, ale stejně tak jako já neházím po nikom vajíčka, protože mi to přijde poněkud nízké (i když, pravda, zábavné), přál bych si, aby mi po Havlovi nikdo "neházel vajíčka" v intertnetových diskuzích. Alespoň ne tak, jak se do něj pustila jistá Laura Čáslavská z Klášterce nad Ohří. Ano, celá diskuze se jen "hemží" lidmi jako je ona, ale některé její příspěvky v diskuzi jsou vskutku dechberoucí. Posuďte kvalitu (a pravdivost!!) jejích příspěvků sami, aneb Laura Čáslavská světu:
Síla, co? Zajímalo by mě, které "kámoše" Václava Havla asi tak Laura Čáslavská (jestli se tak ovšem skutečně jmenuje...) zná... :-D :-D :-D.
20. srpna 2009
Bude ze mě kouzelník!
Pro ty, kterým to zatím uniklo, mám velkou novinu. Pokud se v budoucnu Janek neuplatní v šoubyznysu (páni, já to asi nikdy takhle po česky nepsal... :-o) jako produkční, má nachystanou opačnou variantu. Přeběhne na stranu umělců a stane se z něj potulný varietér, aby oživil kouzlo starých cikánů a potulných umělců.
Kamarád Ondra mi věnoval Bicycle Master Rider Deck a já začal trénovat kouzla s kartami. A co víc: jsem v tom fakt dobrej!!!
A aby toho nebylo málo, budu mít karty nový - Bicycle Master Black Raider Deck. Tady malá ukázka - těším se jak blázen:
Kamarád Ondra mi věnoval Bicycle Master Rider Deck a já začal trénovat kouzla s kartami. A co víc: jsem v tom fakt dobrej!!!
A aby toho nebylo málo, budu mít karty nový - Bicycle Master Black Raider Deck. Tady malá ukázka - těším se jak blázen:
7. srpna 2009
Amway. Opět.
Volal mi dnes nějaký energický muž, který se představil jako Ondřej Tóth. Prý dostal od jedné mé dobré známé tip, že jsem hrozně šikovnej a že prý má pro mě skvělou nabídku. Plynule navázal otázkou, jestli by se mi hodil pasivní příjem. Odpovídám, že stejně jako každému a on na to že bych se divil, že ne všichni odpovídají ano… bla bla bla. (ha* ha* ha*).
Vždy, když mám trochu času, tak si zajímavou nabídku rád vyslechnu, a tak jsem se v kanceláři opřel v křesle a v úvodu se zeptal, odkud že má kontakt, což prve neřekl. Bez jakéhokoli zamyšlení z něj vypadlo, že od Zuzany Bartákové. Nikoho takového neznám, což mě poněkud zaskočilo, když si dovolil tvrdit, že je to moje dobrá známá. Jestli jsem s touto ženou skutečně někdy přišel do styku, tímto se omlouvám, že si nepamatuji její jméno, nicméně dobrými známými rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli. Spíš na mě ovšem celá věc dělá dojem, že mé číslo tento pán našel někde na internetu, kde se s ním rozhodně nijak netajím. To dělá z geniálního ekonomického modelu prachsprostej telemarketing, ale o tom později.
V několika krátkých větách jsem se dozvěděl, že společně s přáteli (jestli jsou to stejní přátelé jako já a Bartáková, tak jim držím palce…) zakládá nějaký „business“ a že mi do telefonu nic neřekne a že se chce sejít. Hmmm… Tak na to už čas nemám, takže buď povídej dál, nebo nic. Nechce se mu, ale nakonec z něj vypadne, že jeho společnost je živa z nadbytku peněz, který se postupně objevuje na cestě zboží od výrobce k zákazníkovi. A jsme doma.
- „Takže multi-level-marketing?“, táži se.
- „Aha, vy znáte tenhle pojem?“ Aha, myslí si, že jsem idiot. Já teď už o něm taky.
- „Amway?“, zformuloval jsem jednoslovně otázku.
- „Ano… (zaváhání), je to jedna ze společností, s kterou spolupracujeme, nicméně určitě se pojďme sejít, abych Vám vysvětlil, o co jde.“
To slovo „nicméně“ mě nějak naznačilo, že si chlapec uvědomuje, že o Amwayi kolují všelijaké fámy, takže není žádný nováček. Hovor jsem poměrně rychle ukončil s tím, že vím přesně o co jde a nemám zájem.
Toliko první část příběhu.
Proč jsem se jal napsat tento článek zatím nemůže být jasné. Mladý pán Ondřej Tóth z něj nevychází moc jako hrdina, ale to je tak trochu riziko podnikání. Konec konců – volal on mě, nikoli já jemu… S ním to ale asi nesouvisí.
Jde o to, že o Amwayi něco málo vím. Před několika lety mě kontaktovala kamarádka, která je dnes velice úspěšným IBO (Independent Business Owner), a seznámila mě (společně se svými „Directy“ – přímými „upper level IBO“) s taji tohoto skvělého marketingového modelu.
Pro ty, co neví o co jde, jen v rychlosti:
Když něco kupujete v obchodě, platíte MOC (zvláštní češtinářskej fór – myšleno „MaloObchodní Cena“), v které se odráží, distribuce, reklama, pronájem kamenného obchodu se zaměstnanci atd, atd… Když od výrobce odebírají zboží rovnou spotřebitelé, jež jsou zároveň i distributory, získávají slevy a následně i procenta z prodeje dalších lidí, které do businessu naverbují. Je to prostě vychytaný, o tom žádná.
Co mi teda vadí? Především to, jak se mnou Ondřej Tóth mluvil. Lhal mi hned v několika věcech. Bartáková není moje známá, nevěřím tomu, že zakládá nějakou společnost a číslo zřejmě našel na netu. To mi vadí. Tenhle druh podnikání byl tak nějak založený na upřímnosti a důvěře. Výrobky, které lidé distribuovali sami využívali a věřili v jejich zázračnost . Stejně tak věřili, že když obtěžují své známé a svolávají je na tajné schůze, že jim pomáhají. Taky věřili tomu, že zbohatnou. Tak mi to přijde v pořádku. Tenhle člověk se mi prostě nelíbil. Krom toho, že ho neznám, podezřívám ho, že si číslo někde našel a vymyslel si moji známou. Takhle ne, přátelé… Copak je MLM (multi-level-marketing) nějakej telemarketing? Ach jo. Z geniálního obchodního modelu dělaj pěknej bordel. Konec.
Vlastně ne konec. Ještě položím a odpovím na jednu otázku. Proč to teda nedělám, když říkám, že je to geniální? No… Výrobkům nepřisuzuji zázračné schopnosti a proto mi přijdou drahé. Krom toho mě to nebaví. Ano, chci bejt bohatej, ale chci zbohatnout způsobem, který mě bude bavit. Mít svou vlastní společnost a dělat věci, kterejm věřím, a který se mi navíc líbí.
Taky mi vadí pojem Independent Business Owner – tito lidé, nejsou ani nezávislí, ani vlastníky čehokoli. Jsou jen součástí řetězce jím podobných. A není to „jejich business“, ale tisíců dalších lidí. Krom toho, obchodní model vymyslel někdo úplně jiný a honba za tisícovkami se s jeho příjmy nedá srovnávat… Bez urážky. Je to pro lidi, kteří naopak nemají na to, aby vytvořili svůj vlastní business. Což neznamená, že si nemůžou vydělat. Když systému obětují a podřídí celý život, určitě budou se svými novými „přáteli“ „šťastní“. O to se starají nezávislé agentury (za všechny např. Network 21), které „učí“ jak efektivně využívat „systém“. Zní to trochu Orwellovsky, co? Zajeďte na meeting N21 do Brna a zjistíte, že skutečně je…
Vždy, když mám trochu času, tak si zajímavou nabídku rád vyslechnu, a tak jsem se v kanceláři opřel v křesle a v úvodu se zeptal, odkud že má kontakt, což prve neřekl. Bez jakéhokoli zamyšlení z něj vypadlo, že od Zuzany Bartákové. Nikoho takového neznám, což mě poněkud zaskočilo, když si dovolil tvrdit, že je to moje dobrá známá. Jestli jsem s touto ženou skutečně někdy přišel do styku, tímto se omlouvám, že si nepamatuji její jméno, nicméně dobrými známými rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli. Spíš na mě ovšem celá věc dělá dojem, že mé číslo tento pán našel někde na internetu, kde se s ním rozhodně nijak netajím. To dělá z geniálního ekonomického modelu prachsprostej telemarketing, ale o tom později.
V několika krátkých větách jsem se dozvěděl, že společně s přáteli (jestli jsou to stejní přátelé jako já a Bartáková, tak jim držím palce…) zakládá nějaký „business“ a že mi do telefonu nic neřekne a že se chce sejít. Hmmm… Tak na to už čas nemám, takže buď povídej dál, nebo nic. Nechce se mu, ale nakonec z něj vypadne, že jeho společnost je živa z nadbytku peněz, který se postupně objevuje na cestě zboží od výrobce k zákazníkovi. A jsme doma.
- „Takže multi-level-marketing?“, táži se.
- „Aha, vy znáte tenhle pojem?“ Aha, myslí si, že jsem idiot. Já teď už o něm taky.
- „Amway?“, zformuloval jsem jednoslovně otázku.
- „Ano… (zaváhání), je to jedna ze společností, s kterou spolupracujeme, nicméně určitě se pojďme sejít, abych Vám vysvětlil, o co jde.“
To slovo „nicméně“ mě nějak naznačilo, že si chlapec uvědomuje, že o Amwayi kolují všelijaké fámy, takže není žádný nováček. Hovor jsem poměrně rychle ukončil s tím, že vím přesně o co jde a nemám zájem.
Toliko první část příběhu.
Proč jsem se jal napsat tento článek zatím nemůže být jasné. Mladý pán Ondřej Tóth z něj nevychází moc jako hrdina, ale to je tak trochu riziko podnikání. Konec konců – volal on mě, nikoli já jemu… S ním to ale asi nesouvisí.
Jde o to, že o Amwayi něco málo vím. Před několika lety mě kontaktovala kamarádka, která je dnes velice úspěšným IBO (Independent Business Owner), a seznámila mě (společně se svými „Directy“ – přímými „upper level IBO“) s taji tohoto skvělého marketingového modelu.
Pro ty, co neví o co jde, jen v rychlosti:
Když něco kupujete v obchodě, platíte MOC (zvláštní češtinářskej fór – myšleno „MaloObchodní Cena“), v které se odráží, distribuce, reklama, pronájem kamenného obchodu se zaměstnanci atd, atd… Když od výrobce odebírají zboží rovnou spotřebitelé, jež jsou zároveň i distributory, získávají slevy a následně i procenta z prodeje dalších lidí, které do businessu naverbují. Je to prostě vychytaný, o tom žádná.
Co mi teda vadí? Především to, jak se mnou Ondřej Tóth mluvil. Lhal mi hned v několika věcech. Bartáková není moje známá, nevěřím tomu, že zakládá nějakou společnost a číslo zřejmě našel na netu. To mi vadí. Tenhle druh podnikání byl tak nějak založený na upřímnosti a důvěře. Výrobky, které lidé distribuovali sami využívali a věřili v jejich zázračnost . Stejně tak věřili, že když obtěžují své známé a svolávají je na tajné schůze, že jim pomáhají. Taky věřili tomu, že zbohatnou. Tak mi to přijde v pořádku. Tenhle člověk se mi prostě nelíbil. Krom toho, že ho neznám, podezřívám ho, že si číslo někde našel a vymyslel si moji známou. Takhle ne, přátelé… Copak je MLM (multi-level-marketing) nějakej telemarketing? Ach jo. Z geniálního obchodního modelu dělaj pěknej bordel. Konec.
Vlastně ne konec. Ještě položím a odpovím na jednu otázku. Proč to teda nedělám, když říkám, že je to geniální? No… Výrobkům nepřisuzuji zázračné schopnosti a proto mi přijdou drahé. Krom toho mě to nebaví. Ano, chci bejt bohatej, ale chci zbohatnout způsobem, který mě bude bavit. Mít svou vlastní společnost a dělat věci, kterejm věřím, a který se mi navíc líbí.
Taky mi vadí pojem Independent Business Owner – tito lidé, nejsou ani nezávislí, ani vlastníky čehokoli. Jsou jen součástí řetězce jím podobných. A není to „jejich business“, ale tisíců dalších lidí. Krom toho, obchodní model vymyslel někdo úplně jiný a honba za tisícovkami se s jeho příjmy nedá srovnávat… Bez urážky. Je to pro lidi, kteří naopak nemají na to, aby vytvořili svůj vlastní business. Což neznamená, že si nemůžou vydělat. Když systému obětují a podřídí celý život, určitě budou se svými novými „přáteli“ „šťastní“. O to se starají nezávislé agentury (za všechny např. Network 21), které „učí“ jak efektivně využívat „systém“. Zní to trochu Orwellovsky, co? Zajeďte na meeting N21 do Brna a zjistíte, že skutečně je…
31. července 2009
16. července 2009
7. července 2009
nahý nebo nahatý?
Vzhledem k tomu, že jsem teď měl dost práce, vůbec jsem neměl čas přemýšlet nad blbostma. Teď už ale jen chodím do práce, tak je toho času víc a už mě to zas přepadá...
Zrovna dneska jsem se zamyslel... Cítíte nějaký rozdíl mezi slovy "nahý" a "nahatý"?
Z mluvnického pohledu bezpochyby žádný není, ale co způsob používání? Mě prostě přijde, že "nahatý" se používá více v souvislosti s dětmi, zatímco "nazí" jsou spíše dopělí. O dětech se také dá říci, že jsou nazí, ale asi jsem nikdy neřekl o dospělém člověku, že je nahatý... No nic. To je všechno... :-D
Tak schválně. Dívka na obrázku je: a) nahá nebo b) nahatá
Zrovna dneska jsem se zamyslel... Cítíte nějaký rozdíl mezi slovy "nahý" a "nahatý"?
Z mluvnického pohledu bezpochyby žádný není, ale co způsob používání? Mě prostě přijde, že "nahatý" se používá více v souvislosti s dětmi, zatímco "nazí" jsou spíše dopělí. O dětech se také dá říci, že jsou nazí, ale asi jsem nikdy neřekl o dospělém člověku, že je nahatý... No nic. To je všechno... :-D
Tak schválně. Dívka na obrázku je: a) nahá nebo b) nahatá
23. června 2009
Heslo dne
Inspirován Brunhildou, projížděl jsem Google Analytics a klíčová slova, přes která se lidé dostávají na můj blog. V poslední době žebříčku vévodí "Brazzers" - produkce, o které jsem se zmiňoval v souvislosti s článkem a Pornooskarech.
Každopádně nejvíce mě tento měsíc pobavilo slovní spojení:
"animované obrázky ptáčků"
a ještě perlička:
"jak mýt slavný blog".
Kdo teda tohle hledá na netu, držím mu palce :-D. Asi nutně potřebuje někomu něco umejt...
Děkuji za pozornost, již brzy napíšu něco víc o Malé pražské víle. Zatím usilovně pracujeme na dotáčkách a webu.
Každopádně nejvíce mě tento měsíc pobavilo slovní spojení:
"animované obrázky ptáčků"
a ještě perlička:
"jak mýt slavný blog".
Kdo teda tohle hledá na netu, držím mu palce :-D. Asi nutně potřebuje někomu něco umejt...
Děkuji za pozornost, již brzy napíšu něco víc o Malé pražské víle. Zatím usilovně pracujeme na dotáčkách a webu.
18. května 2009
Malá pražská víla
Dnes byly spuštěny provizorní stránky našeho absolvenťáku "Malá pražská víla".
Průběžně snad budem web doplňovat o různé zajívavé informace a během září se na nich samozřejmě objeví i samotný film ke stažení ;-) .
Enjoy: www.malaprazskavila.cz
Průběžně snad budem web doplňovat o různé zajívavé informace a během září se na nich samozřejmě objeví i samotný film ke stažení ;-) .
Enjoy: www.malaprazskavila.cz
17. května 2009
Opíjejte se
Když už nemám čas Vás obšťastňovat svou vlastní poezií, ukojte své touhy po kvalitní poezii alespoň z díla mých kolegů:
Opíjejte se
Charles Baudelaire
Je třeba býti stále opilým. V tom je vše: toť jediná
otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše
ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjeti se bez od-
dechu.
Ale čím? Vínem, poezií neb ctností, čím chcete. Ale
opíjejte se.
A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě
příkopu, v zasmušilé samotě své jizby se probudíte a opo-
jení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři,
hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co prchá, všeho, co sténá,
všeho, co se valí, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte
se, kolik je hodin; a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, ho-
diny vám odpoví: „Je hodina opojení. Nechcete-li býti
trýzněnými otroky Času, opíjejte se; opíjejte se bez ustání!
Vínem, poezií nebo ctností, čím chcete.“
Opíjejte se
Charles Baudelaire
Je třeba býti stále opilým. V tom je vše: toť jediná
otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše
ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjeti se bez od-
dechu.
Ale čím? Vínem, poezií neb ctností, čím chcete. Ale
opíjejte se.
A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě
příkopu, v zasmušilé samotě své jizby se probudíte a opo-
jení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři,
hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co prchá, všeho, co sténá,
všeho, co se valí, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte
se, kolik je hodin; a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, ho-
diny vám odpoví: „Je hodina opojení. Nechcete-li býti
trýzněnými otroky Času, opíjejte se; opíjejte se bez ustání!
Vínem, poezií nebo ctností, čím chcete.“
13. května 2009
Malá pražská víla
Nemám teď na nic čas, ale podělím se o malý kousek mé současné práce - toto je návrh coveru na DVD našeho absolventského filmu "Malá pražská víla".
Jeho přípravou teď trávím většinu mimopracovního času...
Jeho přípravou teď trávím většinu mimopracovního času...
24. března 2009
Co je teda BLOG?
Tak trochu jsem si, zavalen prací, nenašel čas Vás informovat o svých skvělých úspěších a o svém geniálním životě. Jeden článek mě teď inspiroval, ale k tomu za chvilku.
Aktuálně se snažím uzavřít zimní semestr ve škole a už mám trochu namále, do toho mi přeložili šéfovou na jinej projekt, takže budeme na natáčení Pojišťovny štěstí jen tři produkční a zároveň se připravuji na natáčení DVD k 10. výročí skupiny Tam-Tam orchestra a krom toho budeme asi točit nějaký videoklipy pro Warner Music a tak. Uf... Dlouhá věta,já vim :-D. V pátek Noc filmových nadějí, prima akce a v sobotu narozky ségry. Taky fajn.
Teď se ale válím v Písku a pro dnešek odpoledne si beru volno, abych se z toho nezcvoknul. Vypadá to na odpolední bowling a po tom nějakej ten beat-box v Píčku a možná si i zajamuju na kytarku,nebo basu. Nechme tomu volný průběh...
O tom jsem ale nechtěl tak úplně psát.
K tomuhle článku mě inspirovalÿ dva články. Jedním je nějaký starý článek Patrika Vogla o tom, že jeho blog je skvělý a ostatní jsou k ničemu a následně článek Pavla Králíčka o tom, jak rozjet blog. Co si myslím o nějakém ptáčkovi a králíčkovi je irelevatní, ale tak trochu nechápu, proč by nemohl mít každý svůj blogísek. To je snad dobře ne? Když sleduju, jak lidé zapomínají mluvit, dělá mi radost, když alespoň píšou (...nebo se o to snaží...).
Tento článek je především přímou reakcí na již zmíněný článek Pavla Králíčka. Neubránil jsem se, a do komentů reagoval.
Víceméně s jeho článkem souhlasím, musím se ale pozastavit nad bodem 1). "O čem" je bezpochyby velice důležitý aspekt blogu, který se snaží profilovat jako seriózní portfolio, fundovaný glosátor, popř. technologický "rádce" a pod. Na druhou stranu se však domnívám, že blog může být soukromý zápisník (...a ono to tak snad i vzniklo,nebo ne?!?), kteří čtou přátelé a nemusí se nutně snažit zaujmout širší, ať už blogerskou, nebo běžnou internetovou veřejnost. Proto bych tyhle blogy od sebe odlišoval a v žádném případě je nespojoval, i když třeba běží na stejné platformě... Některé články malého blogýsku si prostě přečtou známí, jiné si přečte víc lidí a některé pak přes vyhledavače navštíví tísíce až desetitisíce čtenářů. To, jak blog vypadá a jak "kvalitní" je obsah určují jeho čtenáři, nikoliv autor. Já píšu o blbostech a lidi to čtou... Nesnažím se hledat styl, žánr ani téma, píšu každý měsíc o něčem jiném - o tom, co mi zrovna přijde zajímavé. No a tak trochu mě uráží, když pak někdo pomlouvá ty "PěkŇoučKý BloGýskY", protože ten můj, se od nich obsahem moc neliší a vzhledem taky ne. Je mi fuk, jestli mám bannery v side panelu stejně velký, nebo ne. Nepřikládám tomu váhu. Píšu, protože mě to baví a ne proto, aby to cizí lidi četli. Jde spíš o moje přátele, kteří se dozvědí co dělám, protože na ně bohužel nemám moc času... Když si to přečtou a něco komentujou, tak mám asi radost, ale nepotřebuju si blogem vydělávat a Voglova věta: "mají kvůli špičkovému SEO ve vyhledávačích přední místa a na průměrné weby se tak nedostane" mě doslova rozesmála. Buď se nauč optimalizovat a nebo takový blbosti nepiš. Krom toho, pokud někdo hledá seriózní informaci a umí používat Google, dost pochybuju, že by se na ty blogýsky dostal a pokud už se to náhodou stane, asi zas rychle odejde, ne...? Pac a pusu všem, Janek se loučí.
Ha! Teď tady sem do cukrárny v který sedím přišel Ladislav Smoljak a objednal si kafe. No páááni... Jdu na ten bowling... :-D:-D :-D.
Aktuálně se snažím uzavřít zimní semestr ve škole a už mám trochu namále, do toho mi přeložili šéfovou na jinej projekt, takže budeme na natáčení Pojišťovny štěstí jen tři produkční a zároveň se připravuji na natáčení DVD k 10. výročí skupiny Tam-Tam orchestra a krom toho budeme asi točit nějaký videoklipy pro Warner Music a tak. Uf... Dlouhá věta,já vim :-D. V pátek Noc filmových nadějí, prima akce a v sobotu narozky ségry. Taky fajn.
Teď se ale válím v Písku a pro dnešek odpoledne si beru volno, abych se z toho nezcvoknul. Vypadá to na odpolední bowling a po tom nějakej ten beat-box v Píčku a možná si i zajamuju na kytarku,nebo basu. Nechme tomu volný průběh...
O tom jsem ale nechtěl tak úplně psát.
K tomuhle článku mě inspirovalÿ dva články. Jedním je nějaký starý článek Patrika Vogla o tom, že jeho blog je skvělý a ostatní jsou k ničemu a následně článek Pavla Králíčka o tom, jak rozjet blog. Co si myslím o nějakém ptáčkovi a králíčkovi je irelevatní, ale tak trochu nechápu, proč by nemohl mít každý svůj blogísek. To je snad dobře ne? Když sleduju, jak lidé zapomínají mluvit, dělá mi radost, když alespoň píšou (...nebo se o to snaží...).
Tento článek je především přímou reakcí na již zmíněný článek Pavla Králíčka. Neubránil jsem se, a do komentů reagoval.
Víceméně s jeho článkem souhlasím, musím se ale pozastavit nad bodem 1). "O čem" je bezpochyby velice důležitý aspekt blogu, který se snaží profilovat jako seriózní portfolio, fundovaný glosátor, popř. technologický "rádce" a pod. Na druhou stranu se však domnívám, že blog může být soukromý zápisník (...a ono to tak snad i vzniklo,nebo ne?!?), kteří čtou přátelé a nemusí se nutně snažit zaujmout širší, ať už blogerskou, nebo běžnou internetovou veřejnost. Proto bych tyhle blogy od sebe odlišoval a v žádném případě je nespojoval, i když třeba běží na stejné platformě... Některé články malého blogýsku si prostě přečtou známí, jiné si přečte víc lidí a některé pak přes vyhledavače navštíví tísíce až desetitisíce čtenářů. To, jak blog vypadá a jak "kvalitní" je obsah určují jeho čtenáři, nikoliv autor. Já píšu o blbostech a lidi to čtou... Nesnažím se hledat styl, žánr ani téma, píšu každý měsíc o něčem jiném - o tom, co mi zrovna přijde zajímavé. No a tak trochu mě uráží, když pak někdo pomlouvá ty "PěkŇoučKý BloGýskY", protože ten můj, se od nich obsahem moc neliší a vzhledem taky ne. Je mi fuk, jestli mám bannery v side panelu stejně velký, nebo ne. Nepřikládám tomu váhu. Píšu, protože mě to baví a ne proto, aby to cizí lidi četli. Jde spíš o moje přátele, kteří se dozvědí co dělám, protože na ně bohužel nemám moc času... Když si to přečtou a něco komentujou, tak mám asi radost, ale nepotřebuju si blogem vydělávat a Voglova věta: "mají kvůli špičkovému SEO ve vyhledávačích přední místa a na průměrné weby se tak nedostane" mě doslova rozesmála. Buď se nauč optimalizovat a nebo takový blbosti nepiš. Krom toho, pokud někdo hledá seriózní informaci a umí používat Google, dost pochybuju, že by se na ty blogýsky dostal a pokud už se to náhodou stane, asi zas rychle odejde, ne...? Pac a pusu všem, Janek se loučí.
Ha! Teď tady sem do cukrárny v který sedím přišel Ladislav Smoljak a objednal si kafe. No páááni... Jdu na ten bowling... :-D:-D :-D.
22. března 2009
18. února 2009
Jak alkohol stmeluje...
Jste taky ve facebook skupině "Kolik je čechů na facebooku"? Já ano. Byla to jedna z prvních skupin, do kterých jsem se někdy před rokem a půl, co mám facebook (jako by to bylo deset let...) přihlásil. V době, kdy se tak stalo tam bylo něco kolem 5 tisíc lidí a já si říkal, že jsem asi dost pozadu. Netajím se tím, že jsem FB trochu propadl, ba co víc, stal jsem se úspěšným evangelistou. O tom už jsem ale psal. Zmíněná skupina se již mnoho měsíců rozrůstá a dnes dosahuje téměř 40.000 členů. To už je co říct... Teda vlastně není...
Před měsícem se na FB objevila skupina nová, skupina, která potvrdila, že češi umí při sobě držet. A to hlavně když jde o chlastání...
Skupina "Když se do týhle skupiny narve 50 tisíc lidí, tak doma uspořádám mega kalbu" vznikla 1. února 2009 a během dvou dnů, tedy 3.2. čítala přes 17.000 členů. Pravda, ne všichni jsou češi, ale většina ano. Dnes, 18.2. 2009 v půl šesté večer chybí jen 446 lidí do toho krásného kulatého čísla 50.000. jsem zvědav, co bude následovat.
Sociální sítě a především Facebook mají na lidi velice zvláštní vliv. Když přijdu někam na party a kamarád mi představí své známé, obvykle jsem rád, že si zapamatuji polovinu jmen. Ale dnes? Druhý den sednu k počítači, zjistím, kdo ze včerejška "je na facebooku" a "requestnu"... Od té doby znám jeho jméno, příjmení, vím co dělá, kam chodí, jak se tam měl a s posilujícím významem mobilního internetu i jak se tam má.
Co tedy znamená tato skupina? Má nějaký význam? Pro mě rozhodně. Jsem neuvěřitelně zvědavý, co se bude dít. Možná nic. Ale i to nic může mít dost nedozírné následky. Pakliže se objeví na FB event, že se teda dělá ta kalba tam a tam, tak tam pojedu. A bezpochyby nejen já. A kdyby se nic nekonalo, rozhodně to nebude bezcílné bloumání po poli á la "Český sen". Vznikne totiž spontánní akce, kdy stovky a pravděpodobně i tisíce lidí, budou slavit. Slavit svůj smysl pro integraci a trochu toho smyslu pro recesi a hlavně chuť chlastat. A já se na to těším. Vezmu si ten svůj oblíbený litránek Morgana, vyrazím do Květnice a možná tam budu ze všech nejstarší, ale možná taky nejspokojenější. Facebook mám rád a všechny ty hovada, co v tý skupině jsou, stejně jako já, tak ty asi taky... ;-).
Před měsícem se na FB objevila skupina nová, skupina, která potvrdila, že češi umí při sobě držet. A to hlavně když jde o chlastání...
Skupina "Když se do týhle skupiny narve 50 tisíc lidí, tak doma uspořádám mega kalbu" vznikla 1. února 2009 a během dvou dnů, tedy 3.2. čítala přes 17.000 členů. Pravda, ne všichni jsou češi, ale většina ano. Dnes, 18.2. 2009 v půl šesté večer chybí jen 446 lidí do toho krásného kulatého čísla 50.000. jsem zvědav, co bude následovat.
Sociální sítě a především Facebook mají na lidi velice zvláštní vliv. Když přijdu někam na party a kamarád mi představí své známé, obvykle jsem rád, že si zapamatuji polovinu jmen. Ale dnes? Druhý den sednu k počítači, zjistím, kdo ze včerejška "je na facebooku" a "requestnu"... Od té doby znám jeho jméno, příjmení, vím co dělá, kam chodí, jak se tam měl a s posilujícím významem mobilního internetu i jak se tam má.
Co tedy znamená tato skupina? Má nějaký význam? Pro mě rozhodně. Jsem neuvěřitelně zvědavý, co se bude dít. Možná nic. Ale i to nic může mít dost nedozírné následky. Pakliže se objeví na FB event, že se teda dělá ta kalba tam a tam, tak tam pojedu. A bezpochyby nejen já. A kdyby se nic nekonalo, rozhodně to nebude bezcílné bloumání po poli á la "Český sen". Vznikne totiž spontánní akce, kdy stovky a pravděpodobně i tisíce lidí, budou slavit. Slavit svůj smysl pro integraci a trochu toho smyslu pro recesi a hlavně chuť chlastat. A já se na to těším. Vezmu si ten svůj oblíbený litránek Morgana, vyrazím do Květnice a možná tam budu ze všech nejstarší, ale možná taky nejspokojenější. Facebook mám rád a všechny ty hovada, co v tý skupině jsou, stejně jako já, tak ty asi taky... ;-).
16. února 2009
81st Academy Awards Janek´s Tips
Hej jou! Tak je to tady! Už příští neděli / pondělí se rozhodne, kdo ve filmovém světě postoupí do kategorie "má ho" (Oskara). Obvykle si Janek tipuje jen pro sebe, ale letos se nechal inspirovat Kristýnou Lexovou (www.moviescreen.cz) a své tipy zde juchů zveřejní a doufá, že se k tomu mí milovaní čtenáři vyjádříte... Jen na okraj předesílám, že Milionář se nesmazatelně zařadil do mého Top 10, takže mu trochu fandím :-D. Takže tedy takhle já:
Filmové triky - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Mladej Pitt je trochu moc hustej, takže jeho omlazovači si určitě zaslouží zlatou figurku)
Zvuk - Temný rytíř (V kině je to prostě největší bassovej nářez v dějinách 5.1 mixu!)
Hudba - Milionář z chatrče (Masakr - kdo viděl, souhlasí, doufám :-D )
Make-up - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Něco dostat musí, protože je trapně americkej, ale režie ani film to snad nebude...)
Střih - Milionář z chatrče (Opět bez komentáře, simply pleasure)
Kamera - Milionář z chatrče (Ta honička ve slumu?!? wtf?!?!?)
Animovaný film - Bolt, pes pro všechny případy (Wall-E je podle všech předpokladů úspěšnější, ale moc to přeju Boltovi za jeho "SuperBark"!!!
Cizojazyčný film - Valčík s Bašírem (Ty ostatní moc neznám, ale nedávám jim naději :-D )
Herečka ve vedlejší roli - Taraji P. Henson (...a nebo Freida Pinto protože je fakt kus :-D, ale Taraji to odehrála líp než Pitt)
Herec ve vedlejší roli - Heath Ledger (Nějaké připomínky? :-D )
Herečka v hlavní roli - Angelina Jolie (Konečně dostala vážnou roli a zvládla to na jedničku!)
Herec v hlavní roli - Brad Pitt (Postava je to sice trochu nudná, ale nikdo jinej loni nevynikl, nebo jo?)
Režie - Danny Boyle (Juchů!!! Doufám! Chci! Přeju!)
Film - Milionář z chatrče (Protože mu to přeju, ale Button je, vzhledem k tomu, jak se chová Americká Akademie, sakra konkurence...)
No a to je vše! Nestyďte se vyjádřit svůj názor a neptejte se jak je možné, že hodnotím filmy, které u nás ještě neměli premiéru :-D. Může za to pochopitelně Akademie, protože na většině těch filmů bylo vodotiskem v obraze napsáno "For Academy evaluation only" :-D :-D :-D. Janek se loučí a čeká na Vaše názory a připomínky...
Filmové triky - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Mladej Pitt je trochu moc hustej, takže jeho omlazovači si určitě zaslouží zlatou figurku)
Zvuk - Temný rytíř (V kině je to prostě největší bassovej nářez v dějinách 5.1 mixu!)
Hudba - Milionář z chatrče (Masakr - kdo viděl, souhlasí, doufám :-D )
Make-up - Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Něco dostat musí, protože je trapně americkej, ale režie ani film to snad nebude...)
Střih - Milionář z chatrče (Opět bez komentáře, simply pleasure)
Kamera - Milionář z chatrče (Ta honička ve slumu?!? wtf?!?!?)
Animovaný film - Bolt, pes pro všechny případy (Wall-E je podle všech předpokladů úspěšnější, ale moc to přeju Boltovi za jeho "SuperBark"!!!
Cizojazyčný film - Valčík s Bašírem (Ty ostatní moc neznám, ale nedávám jim naději :-D )
Herečka ve vedlejší roli - Taraji P. Henson (...a nebo Freida Pinto protože je fakt kus :-D, ale Taraji to odehrála líp než Pitt)
Herec ve vedlejší roli - Heath Ledger (Nějaké připomínky? :-D )
Herečka v hlavní roli - Angelina Jolie (Konečně dostala vážnou roli a zvládla to na jedničku!)
Herec v hlavní roli - Brad Pitt (Postava je to sice trochu nudná, ale nikdo jinej loni nevynikl, nebo jo?)
Režie - Danny Boyle (Juchů!!! Doufám! Chci! Přeju!)
Film - Milionář z chatrče (Protože mu to přeju, ale Button je, vzhledem k tomu, jak se chová Americká Akademie, sakra konkurence...)
No a to je vše! Nestyďte se vyjádřit svůj názor a neptejte se jak je možné, že hodnotím filmy, které u nás ještě neměli premiéru :-D. Může za to pochopitelně Akademie, protože na většině těch filmů bylo vodotiskem v obraze napsáno "For Academy evaluation only" :-D :-D :-D. Janek se loučí a čeká na Vaše názory a připomínky...
Asi jsem bohatej... :-)
Nechal jsem se v jednom ze starších článku Prisonera zlákat odkazem na http://www.globalrichlist.com/ a změřil jsem si, jak jsem na tom. Stejně jako asi všichni češi, kdo si test dělali, jsem byl mile překvapen...
Global rich list je skvělá nadační reklama, která je založená na faktu, že 4 miliardy lidí tohoto světa žijí v absolutní bídě. Dostat se mezi "nejbohatší" tedy není zdaleka tak těžké, jak by si člověk myslel. V testu tedy každému průměrnému čechovi vyjde, že je mezi 15% nejbohatších lidí světa a web ho nenásilně vybízí, že je jestli je bohatší, než si myslel, měl by přispět mizivou částkou nadaci.
Fikané. Tvůrcům stránek se Janek klaní a přeje hodně úspěchů a vybraných doláčů...
Global rich list je skvělá nadační reklama, která je založená na faktu, že 4 miliardy lidí tohoto světa žijí v absolutní bídě. Dostat se mezi "nejbohatší" tedy není zdaleka tak těžké, jak by si člověk myslel. V testu tedy každému průměrnému čechovi vyjde, že je mezi 15% nejbohatších lidí světa a web ho nenásilně vybízí, že je jestli je bohatší, než si myslel, měl by přispět mizivou částkou nadaci.
Fikané. Tvůrcům stránek se Janek klaní a přeje hodně úspěchů a vybraných doláčů...
10. února 2009
Přepadení
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda tento článek uveřejnit, či nikoliv. Nakonec jsem se však rozhodl, že pravděpodobnost, že by mě mohl někdo vypátrat pouze podle pseudonymu je dost mizivá... Krom toho - tyto fotografie a s ním související triumf si přece nemůžu nechat jen pro sebe.
Je to už pár let, co jsem se rozhodl, že jsem dost inteligentní na to, abych si zvládnul přivydělat a nenechal se přitom chytit. Návod na to je v každém americkém filmu, ale hrdinové často udělají nesmyslnou chybu, která je usvědčí, nebo je jich na akci moc a napráskají se navzájem. Došel jsem tedy k závěru, že pokud to má vyjít, musím se o sebe postarat sám. V té době byla má přítelkyně na půl roku v Německu a já měl tedy dost času i soukromí a začal jsem spřádat plán.
Sledoval jsem nedalekou poštu a vypátral, že každé úterý v jedenáct dopoledne převážejí dva muži v obyčejném osobním autě kufřík s penězi z pošty do banky. Netušil jsem tehdy, zda je to sto tisíc nebo deset milionů, ale to mi bylo fuk. Šlo spíše o princip, než o touhu zbohatnout. Řidič vždy zůstával v nastartovaném vozidle a spolujezdec vystoupil, zašel do pošty a za necelých 5 minut se vrátil s kufříkem, který ani neměl přidělaný k ruce oním obligátním řetízkem. Tento muž měřil asi 160 a vážil dobrých sto kilo. Rozhodně to však nebyl žádný svalovec, ba naopak.
Plán byl tedy jednoduchý - kufřík mu jednoduše vytrhnu a uteču - nemá nejmenší šanci mě chytit, pokud rychle zmizím a nebude možné mě sledovat autem. Jak ale rychle zmizet? Ideální by bylo zaběhnout do nějakého domu...
Kousek od oné pošty byla škola, která byla dopoledne pochopitelně vždy otevřená. Tato škola měla hned za hlavním vchodem průchod do dvora, kde bylo hřiště obehnané poměrně nízkým pletivovým plotem. Postupně jsem zkoušel všechny domy v bloku a zjistil jsem, že v jednom z nich se nezamykají vchodové dveře, ani průchod na dvůr. Bylo tedy možné přelézt pletivový plot školního hřiště a po zídkách přeběhnout až na tento dvůr a domem pak proběhnout zpět na ulici...
V den D jsem si půjčil auto od kamaráda zaparkoval ho před domem, který byl na druhé straně bloku budov, v němž byla i škola. Své vlastní auto jsem zaparkoval před školou a nechal ho odemčené s otevřeným okýnkem. Přesně v jednenáct hodin jsem stál ve frontě na poště a čekal až se objeví ochrankář. Během několika minut kolem mě skutečně prošel a za chvíli se vracel i s kufříkem. Šel jsem několik kroků před ním a vyšel z pošty. Pokračoval jsem pomalým krokem po chodníku, na druhou stranu než kde stál jeho kolega s autem a čekal jsem až uslyším zvuk dveří - signál, že vyšel i on. Jakmile dveře cvakly, otočil jsem se a stáhl si kuklu přes obličej. V tuto chvíli byl ke mě muž otočený zády a směřoval k autu. Rozeběhl jsem se a když otevíral dveře od auta, sáhl jsem po kufříku a běžel dál. Zvládl jsem to. Svíral jsem kufřík a utíkal. Slyšel jsem jak křičí. Jeden muž běžel za mnou a řidič se mě jal sledovat v autě. Aniž bych se otočil, zmizel jsem za rohem. Do svého auta jsem hodil zadním otevřeným okýnkem kufřík a přípraveným dálkovým ovládáním auto zamknul, čímž se automaticky zatáhlo i okénko. Než se muž z ochranky objevil na rohu, zaběhl jsem do školy. Pokračoval jsem přesně podle plánu a nevím, co se s nimi dělo dál. Proběhl jsem mezi dětmi, které měly zrovna hodinu tělocviku a když jsem přelézal plot hřiště, zaslechl jsem nějaké nadávky učitele. Přeběhl jsem po zídce, skočil do dalšího dvora a vyběhl jsem na ulici přímo u auta mého kamaráda, který neměl nejmenší tušení, proč jsem si ho včera večer půjčil. Nastartoval jsem a odjel pryč.
A pak... Dva dny jsem nemohl spát. Bál jsem se vyzvednout své auto a zároveň jsem byl neuvěřitelně zvědavý, zda se nějakým nedopatřením nemohl někdo do auta podívat. Nestalo se. Po dvou dnech, odpoledne, jsem přišel k autu, ani jsem se nepodíval dozadu a odjel. Teprve daleko za Prahou jsem zastavil a odvážil se mrknout, zda se vzadu na zemi válí ten malý stříbrný kufřík. Byl tam...
Příběh je pochopitelně smyšlený - chtěl jsem k těm fotkám jen něco napsat ;-)...
Je to už pár let, co jsem se rozhodl, že jsem dost inteligentní na to, abych si zvládnul přivydělat a nenechal se přitom chytit. Návod na to je v každém americkém filmu, ale hrdinové často udělají nesmyslnou chybu, která je usvědčí, nebo je jich na akci moc a napráskají se navzájem. Došel jsem tedy k závěru, že pokud to má vyjít, musím se o sebe postarat sám. V té době byla má přítelkyně na půl roku v Německu a já měl tedy dost času i soukromí a začal jsem spřádat plán.
Sledoval jsem nedalekou poštu a vypátral, že každé úterý v jedenáct dopoledne převážejí dva muži v obyčejném osobním autě kufřík s penězi z pošty do banky. Netušil jsem tehdy, zda je to sto tisíc nebo deset milionů, ale to mi bylo fuk. Šlo spíše o princip, než o touhu zbohatnout. Řidič vždy zůstával v nastartovaném vozidle a spolujezdec vystoupil, zašel do pošty a za necelých 5 minut se vrátil s kufříkem, který ani neměl přidělaný k ruce oním obligátním řetízkem. Tento muž měřil asi 160 a vážil dobrých sto kilo. Rozhodně to však nebyl žádný svalovec, ba naopak.
Plán byl tedy jednoduchý - kufřík mu jednoduše vytrhnu a uteču - nemá nejmenší šanci mě chytit, pokud rychle zmizím a nebude možné mě sledovat autem. Jak ale rychle zmizet? Ideální by bylo zaběhnout do nějakého domu...
Kousek od oné pošty byla škola, která byla dopoledne pochopitelně vždy otevřená. Tato škola měla hned za hlavním vchodem průchod do dvora, kde bylo hřiště obehnané poměrně nízkým pletivovým plotem. Postupně jsem zkoušel všechny domy v bloku a zjistil jsem, že v jednom z nich se nezamykají vchodové dveře, ani průchod na dvůr. Bylo tedy možné přelézt pletivový plot školního hřiště a po zídkách přeběhnout až na tento dvůr a domem pak proběhnout zpět na ulici...
V den D jsem si půjčil auto od kamaráda zaparkoval ho před domem, který byl na druhé straně bloku budov, v němž byla i škola. Své vlastní auto jsem zaparkoval před školou a nechal ho odemčené s otevřeným okýnkem. Přesně v jednenáct hodin jsem stál ve frontě na poště a čekal až se objeví ochrankář. Během několika minut kolem mě skutečně prošel a za chvíli se vracel i s kufříkem. Šel jsem několik kroků před ním a vyšel z pošty. Pokračoval jsem pomalým krokem po chodníku, na druhou stranu než kde stál jeho kolega s autem a čekal jsem až uslyším zvuk dveří - signál, že vyšel i on. Jakmile dveře cvakly, otočil jsem se a stáhl si kuklu přes obličej. V tuto chvíli byl ke mě muž otočený zády a směřoval k autu. Rozeběhl jsem se a když otevíral dveře od auta, sáhl jsem po kufříku a běžel dál. Zvládl jsem to. Svíral jsem kufřík a utíkal. Slyšel jsem jak křičí. Jeden muž běžel za mnou a řidič se mě jal sledovat v autě. Aniž bych se otočil, zmizel jsem za rohem. Do svého auta jsem hodil zadním otevřeným okýnkem kufřík a přípraveným dálkovým ovládáním auto zamknul, čímž se automaticky zatáhlo i okénko. Než se muž z ochranky objevil na rohu, zaběhl jsem do školy. Pokračoval jsem přesně podle plánu a nevím, co se s nimi dělo dál. Proběhl jsem mezi dětmi, které měly zrovna hodinu tělocviku a když jsem přelézal plot hřiště, zaslechl jsem nějaké nadávky učitele. Přeběhl jsem po zídce, skočil do dalšího dvora a vyběhl jsem na ulici přímo u auta mého kamaráda, který neměl nejmenší tušení, proč jsem si ho včera večer půjčil. Nastartoval jsem a odjel pryč.
A pak... Dva dny jsem nemohl spát. Bál jsem se vyzvednout své auto a zároveň jsem byl neuvěřitelně zvědavý, zda se nějakým nedopatřením nemohl někdo do auta podívat. Nestalo se. Po dvou dnech, odpoledne, jsem přišel k autu, ani jsem se nepodíval dozadu a odjel. Teprve daleko za Prahou jsem zastavil a odvážil se mrknout, zda se vzadu na zemi válí ten malý stříbrný kufřík. Byl tam...
Příběh je pochopitelně smyšlený - chtěl jsem k těm fotkám jen něco napsat ;-)...
24. ledna 2009
23. ledna 2009
Fórek
Tak tuhle flotilu jsem dnes viděl parkovat na Počernický cestou do práce a nemohl jsem jí nevyfotit... :-D
16. ledna 2009
11. ledna 2009
Blog roku 2009
Moc nevím, jak k tomu dolšo, ale přišla mi zpráva na Facebooku od šéfredaktora eMagu, že byl můj blog zařazen do soutěže "Blog roku 2009". No co no... Oni si chtěj zvýšit traffic, já si chci zvýšit traffic - to zní jako férovej obchod a jestli to přinese nové věrné čtenáře, proč ne, že jo... Tak jsem si říkal, že o tom napíšu článek a hodím to na FB a že mi určitě někdo nějakj ten hlásek dá... Problém ale je, že hlasovat mohou pouze registrovaní uživatelé eMagu a já se tak trochu obávám, že to není zrovna cílová skupina mého blogu.
Nicméně; jestli máte chvilku a náladu, budu moc vděčen, když se zaregistrujete a v týdnu od 12. do 18.1. mi dáte hlásek ;-).
Na eMag se dostanete přes ikonku "blog roku" tady vpravo nahoře...
Předem díky všem svým fandům - když mi dáte hlas, budu na Vás myslet až budu přebírat hodnotné ceny :-D. Pro dnešek se Janek loučí a přeje příjemný zbytek neděle...
Nicméně; jestli máte chvilku a náladu, budu moc vděčen, když se zaregistrujete a v týdnu od 12. do 18.1. mi dáte hlásek ;-).
Na eMag se dostanete přes ikonku "blog roku" tady vpravo nahoře...
Předem díky všem svým fandům - když mi dáte hlas, budu na Vás myslet až budu přebírat hodnotné ceny :-D. Pro dnešek se Janek loučí a přeje příjemný zbytek neděle...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)