Paris (28.6. - 6.7. 2006)

V Parisu jsem byl už dávno a doteď jsem se nevzmohl (..a asi se už nevzmůžu) na žádnej smysluplnej report, tak sem alespoň hodím pár fotek a několik málo komentářů…

No.., komentářů. Obávám se, že většina fotek ani žádnej komentář nepotřebuje. Tak tady máme Notre Dame… (kdybyste to nepoznali). Připouštím, že tahle fotka prošla Phoshopem, ale POZOR!: žádné další nikoliv…




Takže po dramatickém obrázku Notre Dame tu máme další umělecké foto – tentokrát Eiffelku.
Ačkoli jsme neměli v úmyslu jít nahoru, protože se na věž stojí až dvouhodinový fronty, nakonec jsme tam šli, protože když jsme k ní přišli, žádná fronta tam nebyla. Sice nás v jedenáct večer pustili už jen do druhého patra (cca 120m), ale i tak to stálo za to.



A k této fotce konečně smysluplnej komentář:


Pohledu z věže směrem na západ dominuje Invalidovna. Hned za ní (částečně zakrytý právě Invalidovnou) je vidět kostel Saint-Suplice (viz. dále) a vpravo od něj, ještě dál, pak Pantheon. V levé části fotky je celkem zřetelně vidět (opět) Notre Dame a před ní malá věžička – kostel St. Germain (čti: San Žermen), nejstarší kostel v Paříži (teda jeho gotické základy). Ostatní památky jsou už asi moc malé a nerozeznatelné, ale kdo najde Musée d’Orsai, nebo Gare d’Lyon, má bod…

Tady již zmiňovaný kostelík Saint Sulpice. Vlastně na něm není nic zajímavého, ale jako správný „DaVinci Code Tourist“ jsem ho musel nejen vyhledat a vyfotit, ale dokonce jsem i vešel a poohlížel se po inkriminovaném poledníku…


A mé oblíbené místo – Lucemburské zahrady. Sem se chodí svačit, hrát šachy a pétanque a vůbec všelijak relaxovat. Na snímku právě zmínění šachisté, kteří jsou však již modernizovaní a všichni mají výhradně digitální šachové hodiny. Hitem letošního roku byla hra 2 x 5 minut…


Ačkoli fotbalu pramálo rozumím a vlastně mě ani moc nezajímá (ale pracuju na tom a mám výsledky!), troufám si říct, že letošní MS znamenalo pro Francouze mnohem víc, než pro jakýkoli národ. Zidane před MS prohlásil, že pokud Francie postoupí ze skupiny, končí s fotbalem. Pro mě tento výrok značí jedině to, že pro Francii bylo největším cílem „alespoň“ postoupit. A jakpak to dopadlo… Tato fotka dokumentuje utkání Franci – Brazílie (vlastně nedokumentuje to utkání, ale jen byla jako vyfocena během něj…). Nadšení Francouzi stojí zástupy před hospodami, aby viděli alespoň kousek velké plazmové obrazovky a zahlédli kus zeleně. (Můžu potvrdit, že polovina z nich nemohla vidět vůbec nic, ale jde přece o účast a nadšení...)


Celodenní výlet do Versaille byl nádherný, ale úmorný. Bylo strašný vedro a všechny zkurvený kytky a keře jsou přesně tak velký, aby nemohly poskytnout ani metrový souvislý pás stínu (když pominu pochopitelně rozmezí od 5AM - 6AM a 9PM - 10PM – tj východ a západ slunce (pro pomalejší) ). Ale stálo to za to. Člověk si tam může (pravda, za nemalý peníz) půjčit takový to golfový elektrický vozítko a může drandit po cestičkách parku. Žůžo! :-)


A konečně Louvre. Je to velký a je tam strašně moc věcí. Nikdy předtím jsem o cca 99.99% uměleckých děl neslyšel. Nu což, alespoň se to po celodenní návštěvě snížilo na 99.98%. Tohohle blbce jsem musel vyfotit, protože si ho pamatuju z obálky učebnice historie pro 5.ročník (z čehož usuzuji, že jsme se o něm učili již v 5. třídě, takže je asi důležitej...)




No a tady ještě nějakej Sarkofág. Sarkofágy se mi líbili, protože je znám z filmů a jsou hezky barevný. (teď jsem zvolil poněkud „hrdobudžesovský styl“ *INTERNAL*, ale co.)

Tak to je asi všechno. Bylo to fajn, jen jsme na zpáteční cestě málem prošvihli letadlo, protože jsme na metro čekali asi hodinu. Naštěstí jsme dorazili na letiště a zjistili, že náš spoj má tři hodiny zpoždění. Štígro….

C’est tout!

2. Návštěva Adamovo - Svekova bytu

Tak jsem dnes prožil brutální den. Vstávání ve 4:30 psycho. 3 představení s divadlem - psycho. Strašný vedro - celkem dobrý. Zato teplota v autě - strašný PSYCHO!
Když už jsem si na divadlo musel půjčit přívěs za auto, tak jsem nabídl Svekovi, že mu pomůžu zbavit se desítek zbytečností z jeho budoucího bytu. První zaparkování celkem vyšlo (rozuměj: zaparkovat auto v centru - psycho; zaparkovat auto s přívěsem v centru - totální sci-fi), protože jsem si včera večer postavil na ulici stolek s cedulí "NEPARKOVAT - STĚHOVÁNÍ". Když jsme naložili první vozejk a odjeli "věci" někam "odložit". Nastal drobný problém, protože jsme se báli, že by si někdo mohl všimnout, jak po okolí pohazujem kusy postele a desítky pytlíčků s oblečením po A.K.H. zesnulé babičce. Tak jsme zajeli na nějaké staveniště, kde jsme všechno rozházeli a Svek málem dostal mozkoinfarkt (1:1). Když jsme dorazili zpátky před A.K.H.-Svekův byt, naše "místečko" už bylo pochopitelně obsazeno, takže nezbývalo, než zacouvat z ulice i s vozíkem na chodník (2. Svekův málemmozkoinfarkt). Ještě jsme pak "udělali" dva další vozejky a tím post končí.
Já vím, nemá to pointu, ale až to budem vyprávět někde v hospodě (teda spíš Kuba - protože ten to prožíval o něco víc), myslím, že to bude luxusní storka.

Byt po Adamově babičce...

Tak jsem dnes konečně navštívil byt po Adamově babičce, do kterého se Svek hodlá nastěhovat a povím Vám..., ...je to síla.


Tak to je jeden z nedostatků bytu - to hnědé nejsou hovna, nýbrž plíseň...

A ještě jedna fotečka Adama - tentokrát bez dekadentního prstenu, zato s luxusním kožíchem po babičce....

A málem bych zapoměl... V babiččině ložnici dosud stojí její houpací křeslo, na němž je deka, již se babička přikrývala a o něj jsou opřené její berle. Dost morbidní...
Skoro to vypadá, že se babičce náhle udělalo lépe a ona odhodila deku i berle a šla se projít...

Výsledek hledání:

Beroun

Tak když už mám ten blog, budu sem (alespoň dokud mám prázdniny) občas něco přidávat.

Dnes jsem tedy navštívil Beroun, kam jsem si jel od kamaráda půjčit reprobedny a zesilovač na zítřejší divadelní představení pro školy.
Cesta tam ubíhala příjemně, jen bylo v autě strašný vedro. Cesta zpátky probíhala taky příjemně, jen bylo v autě ještě o něco větší vedro. Když jsem dorazil do Prahy (cca ve 14h, což je čas, kdy by ještě rozhodně neměly bejt zácpy), už od Anděla jsem popojížděl rychlostí cca 1 m/s (což je asi tak 1,5 uzlu a to je o mnoho méně, než naše průměrná plavební rychlost na vodě ...) a na nábřžeží už se provoz úplně zastavil. Byl jsem zmaten. Poslední dva kilometry mé cesty mi zabraly stejně dlouho, jako úsek Beroun - Anděl. Když jsem dojel až k domu, ještě jsem dvacet minut hledal místo k zaparkování. Super. Sečteno podtrženo - výlet do Berouna a zpět (na Anděl) trval 1h 15min a druhá část výletu, Anděl - Byt trvala 55min. Hurá... :-(
Tak jsem doma. Zítra vstávám 4:30 a čeká mě perný den. Snad to zvládnu. Být ředitel divadla je někdy náročnější, než by si člověk mohl myslet...

Vltava 2006

Tak uvidíme, jestli se mi podaří bejt první, kdo dá dohromady nějakej „smysluplnej“ post o vodě…

Pomalu se stává tradicí, že jezdíme v létě na Vltavu a tento rok tomu nebylo jinak. Sešli jsme se tentokrát ve dvanáct na Hlaváku, a to ve složení: Já, Svek, Zdeněk a Štěpna a holky Petra, Adam a Markéta. Štěpna dorazil sice až ve čtvrt, ale nám se mezitím podařilo „urvat“ pár míst k sezení. Bohužel ne v jednom kupé, ale o to efektivnější bylo naše efektní exhibování se sklenicemi s Cuba Libre, citrónem a brčkem…

Cesta ubíhala pomalu, ale alkohol a Magici® nám ji velice zpříjemnili. Před Budějovicema hořelo, což nám cestu ještě asi o hodinu prodloužilo, ale Pánbůh zaplať, ČD jsou natolik duchapřítomné, že na sebe vlaky počkali a nám se přece jen podařilo dostat se do Vyššího Brodu.

Jak už to tak na vesnici bývá, na večer jsme naplánovali návštěvu hospody. Navštívili jsme náš oblíbený podnik nahoře na náměstí (No…, zas tak oblíbený asi není, když ani nevím, jak se jmenuje…) a začali utrácet. Prvním zklamáním bohužel bylo, že tam nebyl boxovací automat… No co, alespoň zbyli šipky. Druhé zklamání však na sebe nenechalo dlouho čekat. Šipky nešly… Fotbálek stál taky za hovno a ještě měl strašně špinavý sklo. Nezbývalo, než se zpít do němoty, a tak jsme si (všichni; včetně Štěpny!!) dali panáka. Když už nám alkohol začínal spravovat náladu, přišel číšník a ohlásil nám, že zavírá (asi v jedenáct… ).

Pokud bych si na chvíli vypůjčil něco z formy Svekova nedávného postu (klíčové slovo: „večůrek“), napsal bych asi toto:

23:00 – hodnocení návštěvy hospody: /:madrfakinenkoksakinpísofšit:/
- meanin: „motherfucking’n cocksucking peace of shit!!!“



Takže tak. Odebrali jsme se zpátky do kempu, kde jsme (opět děkuji našemu (nebo alespoň mému) Pánu) měli hafo chlastu na spravení nálady. Tak jsme se jali míchat drinky jak na běžícím pásu a někteří z nás (meanin me) se brzy dost opili a zapomněli na hořící Budějovice i na chybějící boxovací automat, šipky, atd, atd… Následovalo několik kol slovního fotbálku, což alespoň mě velice bavilo, protože jsem přišel na geniální věc: Vzhledem k tomu, jaké měli všichni moji spoluhráči znalosti historie, jal jsem se poněkud blufovat… Kdykoli na mě přišla řada (a já pochopitelně neměl vůbec tušení, na jaké mám začít písmeno), pronesl jsem něco velice duchaplného typu: „Byla to význačná osoba konce stoleté války…“ a Adam, který byl po řekl: „Jojo, už vím. Takže...“ A pokračoval. Takhle jsem proplul asi třemi koly, ale když jsem se pak pustil do Přemyslovců (kteří patrně nejsou Adamovou nejsilnější stránkou), nevěděl jsem už jak dál pokračovat a jaké indicie přidat a Adam pravil: „No.., zdá se mi, že Janek trochu blufuje…“, a já pochopitelně dostal tak strašnej záchvat smíchu, že jsem se nejen prozradil, ale ještě se mi udělalo špatně od žaludku… Pak už moc nevim… Noc.


Ráno. Budík. Bolest hlavy. Vedro. Bolest hlavy…
Museli jsme velice brzy vstávat, protože Jakub mě přesvědčil, že máme loď vyzvednout do devíti hodin. Vyzvedávání lodí bylo zvláštní. Byla tam celkem pěkná slečna, ale veškeré naše pokusy o vtip (a že jich bylo) kvitovala jen úsměvem, ze kterého bylo jasně patrné něco jako: „Jestli si myslíte, že jste vtipný, tak se kurevsky mejlíte, krom toho takovejch vožralejch blbů, jako jste vy, tu mám každej den něco kolem tisíce“. Ale byl to tak pěknej úsměv, že jsme ty vtipy zkoušeli pořád dál a ona se pořád tak pěkně usmívala a my si asi mysleli, že jsme vtipný… Bolest hlavy ale přešla.

Voda. Moc jsme ten den nepili, asi jsme toho měli po Vyššáku dost. Zastavili jsme vlastně až v Rožmberku – na oběd a na pohár. Obojí bylo fajn.



Kemp. Dali jsme si na uvítanou ledovou tříšť s vodkou a šli jsme hrát Magici®. Naši kolaři dorazili až na večer, protože se buď dlouho koupali, nebo zabloudili a nebo obojí. Už nevim. Večeře. Alkohol. Devítka. Fotbálek. Spousta fotbálků. Fotbálek byl rozhodně lepší, než ve Vyššáku. Po devítce ještě pár fotbálků a pak spánek.



Citát dne(Svek): „Přece nepůjdeme spát, když ještě nejsme úplně v bezvědomí.“


Ráno. Bolest hlavy žádná (*SUPRISINGLY*). Snídaně.
Voda tentokrát byla převelice zábavná. Vypili jsme asi litr a půl vodky s Red Bullem® a trochu džusu a vody. Když jsme dorazili do Krumlova, Svek usnul a já postavil stan a usnul… Naštěstí jsem byl tak duchapřítomný, že jsem usnul ve stínu. Sice na zemi, ale ve stínu. Svek usnul sice na karimatce, ale na slunci. Svek se spálil. Spálil si skoro všechno a ještě ke všemu se mu po celém těle udělali malý červený tečky. Voser. Večeře u Dwau Marií, návštěva Hada – další zklamání, zavřeli o půlnoci. Návštěva bývalého Bůvola (letos Gorila) – další zklamání, majitel debil a ještě nás vyhnal ve dvě (a od jedný nám nenalil..). Alespoň jsme na chvíli vyměnili fotbálek za kulečník, což byla příjemná změna… Strašně moc schodů. Cesta do kempu. Spánek.

Resumé: Sjeli jsme čtyři jezy, z čehož dva pozadu a jeden v leže. Good.



Ráno nás probudilo velice podivné vyjednávání nějakého Karla a Viktora o počtu stanů a osob se správcem kempu. Myslím, že jich nakonec bylo patnáct a sedm stanů a platili sedmsetčtyřicet. Už ale nevim. Přes den jsme opět vypili spoustu vodky (tentokrát s Fantou®) a večer nás čekalo zvláštní rozptýlení v podobě sličné návrhářky z České Lípy. Po pár hodinách jsme se vzpamatovali a odebrali jsme se do stanu, kde jsme hráli asociace a Adam nám to několikrát pokazil. Vlastně pokaždý. Spánek. V noci se ochladilo a já, nemajíc karimatku, jsem se v noci několikrát vzbudil. Ale šlo to.


Ráno. Poklidné balení, cesta na vlak do kopce. Zevl na nádraží. Cesta zpátky. Budějovice přestup. Praha. Konec…


Celkové resumé: Přes všechna zklamání se akce vydařila a všechny peníze jsem utratil beze zbytku, ba naopak (tj. ne se zbytkem, ale s dluhy). Už se těším na Vltavu 2007.

To jsem Já po zásahu Photoshopem...

Jeanecek

Tak mám teda taky blog, ale je to spíš kvůli tomu, abych mohl přidávat komenty :-))

A vzhledem k přetížení světa nicky Jean a Janek jsem byl nucen si vytvořit podivnou zdrobnělinu:

Jeanecek (čti: /:Žáneček:/ ) Hehehe