Jako každý rok - i letos proběhlo předání ceny nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 5. října, tedy v den narozenin prezidenta Havla. Cenu letos poprvé převzala žena - spisovatelka, lingvistka a psychoanalytička Julia Kristeva. Její proslov o evropské pospolitosti, sounáležitosti, ale především jedinečnosti a diferenciaci byl na kapacitu jejího formátu jasný a srozumitelný. O něco méně srozumitelné pak bylo seznámení s jejím dílem v podání filosofa Dr. Petříčka. Tady jsem dost tápal... Ale co - filiosof nejsem a nebudu.
Po předání ceny byla na programu sklenka vína a drobné občerstvení. Korzovali jsme se Sabinou sálem a potkávali mě známé i neznámé tváře, až jsme nakonec zastavili poblíž podia, kde jsme se dali do řeči s Martinem Vidlákem a dámou, jež mi byla představena jako Alena Rubešová. Sabina si povídala s Martinem a já s Alenou jsme se také dali do řeči. Ukázalo se, že vystudovala produkci na FAMU, takže témat k hovoru bylo více než dost. No a pak přišel nejlepší JOKE večera. Když jsem se zmínil, že studuji filmovku v Písku, zeptala se mě, jestli náhodou neznám jejího syna - jmenuje se taky Janek. No - upřímně Janka Rubeše moc neznám, viděl jsem ho možná jednou a nikdy jsem s ním nemluvil, ale co si budem povídat - on, resp. Noisebrothers přecijen jsou na tom našem českém internetovém písečku pojem. Tak jsem strávil skoro hodinku povídáním s "Noisemother", což byl asi největší zážitek (promiň, Václave) z celé akce. Je to fakt prima ženská - není se co divit, že je Janek takovej Janek. Vždycky jsem to vztahoval jen na sebe, ale co si budem povídat, Janek je Janek a Janek je nejvíc...
1 komentář:
Ty jsi nějak změkl, že Janek je Janek a Janek je nejvíc už platí obecně...:D
Okomentovat